Výběr z denního tisku, 26. března

Jana Machalická před týdnem zjevně uspěla ve snaze rozpoutat debatu na téma budoucnosti Divadla Archa. Na její nápad vyměnit současného ředitele Ondřeje Hraba Jiřím Havelkou reaguje tento režisér v dnešních Lidových novinách odmítavě: „Vyhlášením vítěze konkurzu to pro mne končí, nechovám žádnou zášť nebo chuť nacpat se někam jinam,“ píše Havelka a na adresu Machalické uvádí: „Nešťastný článek rodí spíše vzájemnou řevnivost mezi divadelníky, kteří by mohli své síly – společně s novináři – napnout k vytváření tlaku na politickou reprezentaci, aby nastavila jasná pravidla.“

Jiří Sulženko na téže straně Lidových novin k tématu dodává, že pokud by bylo vytvořeno smysluplné, transparentní a otevřené prostředí, které podporuje rozumnou kontinuitu, ale zároveň i inovaci, pak by nebylo nutné psát útočné novinové články. A pokračuje tvrzením, že pokud si někdo zaslouží kritiku za zmařenou šanci Havelky na adekvátní prostor, je to i Machalická, která při konkurzu na Divadlo Komedie podpořila jiný projekt.

Divadelní událost roku, dobře udělaná inscenace. Těmito slovy hodnotí tisk inscenaci Dejvického divadla Racek. Vladimír Mikulka v Lidových novinách si všímá toho, že inscenace Michala Vajdičky zdůrazňuje především obraz nefunkční, podrážděné a frustrované společnosti. Nesnaží se rozkopnout dveře pro treplevovské nové formy, ale po své vlastní cestě kráčí s naprostou jistotou.

Tři a půl hodiny uplynou rychleji než první dějství jinde – to už jsou slova Michala Zahálky z Hospodářských novin. Vajdička Racka inscenuje v neobvykle rozsáhlých plochách mimoslovního rozehrávání situací v textu. Když už se mluví, je to skoro nadbytečné, protože skvěle sehraní herci uhrají pohledem a pohybem všechno, co vyžaduje zvolené téma. Tím je v této inscenaci láska, nahlížená s čechovovskou ironií a zpravidla tak trochu trapná.

Právo otiskuje divadelní recenzi Radmily Hrdinové, která hodnotí osmdesáti procenty inscenaci Stoppardova Dvojitého agenta v Divadle na Vinohradech. Režisér Radovan Lipus obezřetně provede diváka Stoppardovými fyzikálně-humanistickými úvahami a dá mu nahlédnout za kulisy tajných služeb.

Hře dominuje výkon Simony Postlerové, která agentku Hapgoodovou obdařila ženskou přitažlivostí i chladným britských humorem. Z pánského obsazení si s rolí v uvozovkách dvojitého agenta s chutí a vtipem pohrává Jiří Dvořák. Dvojitý agent vnesl na vinohradský repertoár vítanou proměnu – uzavírá své hodnocení Radmila Hrdinová v Právu.

Kulturní rubrika Mladé fronty Dnes se věnuje mimo jiné Putování s knihou – Místopisu české prózy. Kniha mapuje stovku oblastí, kde se odehrávají například Škvoreckého Zbabělci, Vieweghova Báječná léta pod psa nebo Douskové Hrdý Budžes. Autoři publikace přejí čtenářům šťastnou cestu i četbu:

„Čtenáře může kniha inspirovat k výletům, pak poslouží jako literární průvodce, ale uvedená místa mohou také naopak přivést k zájmu o vybraná díla,“ cituje Klára Kubíčková autory Místopisu české prózy – Petra Kovaříka a Blanku Frajerovou.

Místa, která si čtenář mohl představovat, tak dostávají jednoznačný obraz, ten reálný. Jsou ale i romány, které sice věrně popisují místo, které už dnes vypadá úplně jinak, a čtenář si tak musí vystačit s vlastní představivostí. Třeba zbraslavské Důrovy, ve skutečnosti Šůrovy říční lázně z Vančurova Rozmarného léta – píše Klára Kubíčková v Mladé frontě Dnes.