Výběr z denního tisku, 13. července

Mezi 24 000 návštěvníky středečního koncertu Bruce Springsteena v Praze byl i Michal Bystrov, který o něm v Lidových novinách mimo jiné píše, že během tříapůlhodinového maratonu obšťastnil publikum dvěma desítkami písní a sedmi přídavky. I když má Bruce nálepku folkrockové hvězdy a jeho věrný E Street Band patří k nejlepším formacím v rockových dějinách, tohle je duchem soulové turné. Přitom ale písničky na přání tvořily značnou část středečního koncertu. Při jedné ze závěrečných písní si na pódiu zatrsal s půvabnou teenagerkou, i když cedule v hledišti se ho tázala: „Měl bys kuráž zatancovat si s vousatým chlapem?“

Na vyčerpávající krasojízdu Bruce Springsteena bude dlouho vzpomínat i Jaroslav Špulák, který koncert v Právu hodnotí 90 % a připomíná, že Boss, jak zpěvákovi hudební svět přezdívá, přijel do Prahy podruhé. Zatímco před patnácti lety nabídl komorní vystoupení, tentokrát rozvířil rockovou show postavenou na hudebních a pěveckých výkonech. Vezmeme-li v potaz jeho věk, je mu 62 let, je třeba ocenit, že vystoupení jen neodzpíval. Komunikoval s publikem, nechal drnkat přední řady na svou otřískanou kytaru, jedno děvče nechal odzpívat sólo a sebe i celý stadion rozesmál otočením kamery na jeden transparent v publiku: „Bruci, nepotkal jsi náhodou v roce 1990 mou matku?“ Springsteen Špuláka přesvědčil, že je fenomenální skladatel, interpret a i s ohledem na politická témata má jeho tvorba hluboký smysl.

Boss jako sen, zní z úst a pera Daniela Konráda v dnešních Hospodářských novinách. Springsteen působil jako ztělesnění amerického ducha, nepřemožitelného a vytrvalého navzdory vší ekonomické žumpě, politikaření i vlastním dvaašedesáti letům života. Jako cirkusový principál dohlížel na to, aby si sedmnáctičlenná kapela neoddechla ani v přestávkách, z davu přeních řad vytahoval papírové tabule s názvy písní a okamžitě se do nich s vervou pouštěl. Koncert začínal v sedm hodin. A když se po desáté do Edenu místo letního slunce opřely obří světlomety, pětadvacet tisíc mravenčích hlaviček na parketu tančilo starý dobrý rokenrol, jako by Elvis nikdy nezemřel.

Až vyjde měsíc, vyrazte do kina, radí Mirka Spáčilová. Americký snímek s názvem Až vyjde měsíc je film plný hvězd a radosti a Mladá fronta Dnes jej hodnotí 75 %. Poezie, fantazie, humor jemný jako pavučinka, takový je styl režiséra Wese Andersona. Film vypravuje osobitou verzi Romea a Julii ze základní školy, zasazenou do 60. let. Na plátně uvidíte Billa Murrayho, Tildu Swintonovou nebo Bruce Willise. Zážitek na celé léto si odnesete při sledování páru, který svorně putuje za soukromým rájem cestou vroubenou kouzelným humorem, ryzí jímavostí a neskonalou čistotou.

V Českobudějovickém domě umění zazdili okna, aby se prostor tamní galerie plně soustředil na vystavované dílo Václava Stratila. Filip Šnek v Lidových novinách oceňuje práci Tomáše Džadoňe, který sérii 33 kreseb tuší a propiskami instaloval ke stěně v pravém úhlu, jednotlivé kresby visí na kovových úchytech a nabízejí pohled na rub i líc, 33 Stratilových pasových fotografií je naopak zapuštěno do zdi. Střídaní obou formátů vytváří pevný rytmus výstavy. Vytváří až dojem deníkového rázu, umělcovu tvář sledujeme v proměnách času na pozadí geometrických kreseb pojmenovaných jako „v Olomouci to začne“ nebo „rehabilitace po úrazech horních končetin“. 66 prací Václava Stratila je k vidění v Domě umění v Českých Budějovicích do 19. srpna.