Sluha dvou pánů v rámci přenosů NT live

Angličani znovu ukázali, co umí. Tentokrát nejen pro diváky z celého světa, ale i pro domácí, neboť kromě sálu Lytetton bylo vytvořeno před londýnským Národním divadlem improvizované hlediště, odkud mohli sledovat Londýňané přenos na plátně, s závěrečnou"živou děkovačkou herců.

Britský Sluha dvou pánů, uváděný pod názvem One Man, Two Guvnors (Jeden muž, dva šéfové), je dílem dramatika Richarda Beana, který přenesl děj do Brightonu roku 1963. To mu umožnilo začlenit do děje nejrůznější reálie té doby nejen hudební skupinu, která zprvu skifflovými, a poté rock´n´rollovými produkcemi zaplňuje čas přestaveb, ale také nejrůznější odkazy k politickému a společenskému ovzduší té doby. ať už jde o dobovou módu, připomínku Beatles či gangsterů, kteří tehdy ovládali britské podsvětí, ale i futuristickou feministickou vizi, že za nějakých dvacet let stane v čele parlamentu žena. Přitom se ale nezapomíná na Goldoniho dědictví, ani na commedie dell´arte, renesanční perspektivní scénu. Najdeme tu i odborný výklad týkající se nejen divadla, ale také genetiky, a mnoho dalších vtipných gagů slovních i pohybových, různé podoby angličtiny (včetně slangu) a chytrý nadhled glosující paradoxy britské společnosti.

V režii Nicholase Hytnera vznikl scénický tvar, který v sobě sice nese až brutální třeskutost frašek, které diváky královsky baví, ale zároveň chytrými připomínkami umožňuje zasvěceným divadelníkům vychutnat si jemnůstky postmoderních připomínek z různých divadelních žánrů a historických období. A to zahraniční diváci pochytí jen část aktuálních slovních hříček, kterými se text hemží.Je to inscenace, kterou by měli povinně vidět nejen studenti a pedagogové divadelních škol, ale i profesionální režiséři a herci. Je to doslova učebnice hereckého a inscenačního umění, svědčící o tom, jak originálně lze čerpat ze starých vzorů, poučeně je aktualizovat a přitom si užívat úžasné atmosféry na jevišti.

I když samozřejmě v centru dění stojí James Corden jako novodobý Harlekýn, alias Francis Henshall, který byl vyhozen ze své vlastní skifflové skupiny a musí si tedy vydělávat na živobytí tak, že slouží dvěma pánům , svou přesnou charakteristiku mají všechny postavy, které se objeví na scéně, včetně připsaného osmdesátiletého roztřeseného sklerotického číšníka Alfieho ,kterého Tom Edden hraje s jedinečným smyslem pro gag, a s obdivuhodnou akrobatickou dovedností. Kromě stabilního textu zde nechybí ani improvizace, v nichž Corden exceluje, a nenásilně vtahuje do děje diváky. Při slavné scéně, kdy musí současně obsloužit oba pány, přitáhne z první řady hlediště divačku, aby mu asistovala. Scéna je tak výborně propracovaná a zahraná, že si až ve chvíli, kdy je tato postříkána minimaxem, uvědomíme, že šlo o perfektní boudu na diváka. Někteří si iluzi, že se opravdu jednalo o nic netušící divačku, zachovají až do děkovačky…Sehraný tým herců nám opravdu servíruje divadelní lahůdky. Můžeme sledovat jednotlivé charaktery, nebo se prostě jen bavit příběhem, který vrší gagy jeden na druhý, nebojí se až drastického vtipkování a vypjatých fyzických akcí alá Monty Pythons, ale přitom nikdy nesklouzne do prvoplánové podbízivosti. Aktéři se pohybují na křehké hranici s jistotou akrobatů na laně, nechají diváky smát se, tajit dech, aby je nakonec odměnili excelentní vaudevillovou písní, v níž nám jen tak mimochodem ukážou, že každý z nich by klidně mohl být i muzikálovou hvězdou. Zkrátka, po shlédnutí takového divadelního kousku, si může český divák (ale i jakýkoli český herec) jen povzdechnout. Tohle u nás opravdu neumíme.