Hamlet z Londýna

Hamlet samozřejmě nabízí spoustu interpretací, mezi nimiž příběh bezmocnosti člověka v totalitní politické mašinérii státu není nikterak nový (připomeňme alespoň výbornou českou inscenaci Evalda Schorma v Divadle Na zábradlí z konce 70.let).Nicholas Hytner vychází ve své inscenaci z vize alžbětinské doby jako policejního státu, prošpikovaného špiony a donašeči (o čemž ostatně hovořil v úvodu přímého přenosu). Nicméně nehalí příběh do historických kostýmů, naopak - jde o příběh zcela současný, připomínající ingrediencemi zcela aktuální situaci dnešního politického světa s bodyguardy v tmavých oblecích se sluchátky v uších, agresivními zvuky stihaček, vojenskými hlídkami, úřednickým aparátem státní kanceláře i všudypřítomnou televizní kamerou.

Autorkou variabilní scény, kde se pohybem panelů přenášíme z hradeb do sněmovní místnosti a do neútulných soukromých prostor, i zcela současných kostýmů je Vicki Mortimerová. K formální působivosti přispívá i dokonalý světelný design Jona Clarka, choreografie Fin Walkerové a hudbu Alexe Baranowského. To vše je snímáno v přímém přenosu tak dovedně, že má divák pocit, jako by byl přítomen nejen v divadle samém, ale přímo na hradě Elsinor.

Jakýkoli humor či stín nadsázky je potlačen - důstojně působí duch Hamletova otce James Laurenson (hraje zároveň principála herecké skupiny), ale i Guildenstern a Rosencranz, či hrobník (narozdíl od originálu je pouze jeden, a hraje ho představitel Polonia). Ocitáme se tedy na politické scéně a v jejím zákulisí, kde vše dokonale funguje. Rory Kinnear jako by Hamleta ani nehrál, ale prostě jím je. Vidíme jej jako obyčejného člověka, který se pokouší vyrovnat se světem, jehož pravidla se mu nelíbí. Nedělá si iluze, že tento svět změní, ale úmyslně „zlobí" - snaží se vytrvale zpochybňovat zavedená pravidla, znepříjemnit sebejistým syčákům jejich mocenské hrátky. Součástí jeho vzpoury proti establishmentu je neformální oblečení - ošoupané kalhoty a triko se smajlíkem a nápisem Zrádce (krátce před smrtí má stejné triko i Ofélie). S přísnou důsledností Kinnear dodržuje dvojí image - nepříjemného kňučícího narušitele pořádku pro Caudia a jeho špehy, neokázalou normálnost pro přátele. Jen chvílemi, mimo dosah odposlouchávacích zařízení se schoulí do klubíčka, aby ulevil svým rozjitřeným citům tichým nářkem. Slavný monolog „být i nebýt" ¨si říká jen tak sám pro sebe, s cigaretou v ruce, bez jakékoli snahy „prodat jej divákům." I když se jedná v zásadě o morálního, poctivého člověka, přesto nám dá pocítit, že je tímto bezcitným světem načichlý. Zaskočí diváky tím, s jakou nehranou nevšímavostí překročí mrtvého Polonia, a jak bez známky soucitu líčí Horatiovi, kterak vědomě poslal na smrt své spolužáky. Claudius Patricka Malahida je bezskrupulózní, skeptický politik, který má jasný cíl, přesně ví, jak se chovat, aby vyhověl požadavkům image správného státníka (jeho charakter poznáváme v drobnostech - např. když si po oficiálním vystoupení na veřejnosti odchází po vzoru Obamy za ruku s Gertrudou a v zákulisí před úzkým týmem spolupracovníků si dá nohy na stůl). Gertruda Clare Higginsové je profesionální manželkou, která znechucení z politiky i osobního života umrtvuje častou skleničkou alkoholu. Polonius Davida Caldera je poctivý, snaživý tajemník, a trochu šedá eminence. Ofélie Ruth Neggy působí neformálně, má v sobě půvab, ale i zvláštní vzdor (takže příliš nepřekvapí, když diváci vidí ve filmovém záznamu scénu, kdy je jako nepohodlná osoba odstraněna vojenskou hlídkou). Konec příběhu, kdy Fortinbras vstupuje do místnosti pokryté mrtvolami a pronáší do objektivu kamery povinný proslov, logicky završuje příběh. V tomto světě není místo pro happy end, ani pro soucit. Jen pro povinnou poctu padlým, a jde se dál. Jeho převzetí moci tedy není žádným příslibem lepších zítřků, ale ani další krutovlády. Je to jen politika, která jede dál ve stejných kolejích, bez ohledu na jednotlivce.

Další přímý přenos z hlavní scény Národního divadla v Londýně se odehraje 13. ledna v pražském kině Aero, na programu bude superlativy ověnčený původně broadwayský muzikál Fela. Vypráví o životě nigerijského hudebníka a politického aktivisty Fely Anikulapa Kutiho.