Nedotknutelní - inscenace Spitfire Company očima Jany Soprové

Mužem v pozadí je Petr Boháč, který tvrdošíjně buduje dramaturgii filozoficky i psychicky náročných témat, jejichž přijetí a pochopení vyžaduje od diváků skutečně velkou otevřenost a psychickou odolnost. Nicméně, stěží by své myšlenky mohl realizovat bez skutečně oddaného týmu performerů, tj. herců a tanečníků, kteří jsou ochotni si při každém zkoušení sáhnout na dno sil. Díky tomu ovšem vznikají inscenace velice sugestivní, technicky dokonalé a - jak to má u správného alternativního divadla být - značně kontroverzní.Spitfire Company má trvalý okruh spolupracovníků (nejen na scéně, ale i v zázemí), který se jen sem tam rozmnoží o další nadšence (včetně zahraničních). To je mj. případ Jiřího Jarkowského (který je autorem scénáře k Nedotknutelným), autora hudby Jana Kučery, choreografa Jiřího Pokorného ale třeba také Martina Špetlíka jako light designera.

Základním tématem Nedotknutelných jsou vzájemné vztahy tří postav. Ty se pohybují ve vymezeném prostoru čtvercové scény, na kterou jsou promítány surrealistické obrazce, symbolizující složitý vnitřní svět postav. Autorem animací je Michal Kubíček. Inspirací pro tajemný mnohovrstevnatý příběh, ve kterém se divákovi daří jen chvílemi najít nitky příběhu a možných souvislostí, má několik inspiračních zdrojů. Jedním z nich je román Virginie Woolfové Vlny a postavy Rody, Jinny a Nevilla. Jde tu ovšem jen o inspiraci vzdálenou, kterou ani čtenář románu nemusí rozeznat. Neobjevuje se ani ve jménech protagonistů Nedotknutelných - Josefíny, Filipa a Miriam. Dalším zdrojem je tango- jako fenomén, jako filozofie, jako způsob života, ale také jako choreografický prvek navozující typ vztahu (ten, kdo vede a kdo je veden alias dominance a submisivita). Tento vztah ovšem není jednou pro vždy dán, a může se proměňovat, podobně, jako se proměňují partnerské konstelace v průběhu večera. Protagonisty jsou Josefína (Miřenka Čechová), zvláštní osůbka postižená Aspergovým syndromem, tedy jistým typem autismu. Jejím opatrovatelem je Filip (Robert Janč), třetím vrcholem vztahového trojúhelníku Miriam (Markéta Vacovská). Vzájemné vztahy se přelévají, a v pohybových a tanečních variacích se vystřídají všechny varianty. Vzácné srozumění všech tří vystřídá souznění či naopak konflikt určité dvojice, zatímco třetí postava zůstává za dveřmi (právě ony dveře vedoucí do tmy za jevištěm symbolizují cestu do osamění, do děsivého světa bezmoci a pochybností).

I když všechny tři postavy mají své velmi vyhraněné příběhy (Miriam připomíná poutnici, která jako by hledala cestu k vlastní smrti, Filip udržuje tenkou rovnováhu mezi povinností a touhou poddat se nezodpovědnosti a vášni), největší pozornost na sebe strhává Josefína. Nejen svou vykloubenou výjimečností, ale především dokonalou studií Miřenky Čechové. Performerka se k ní nechala inspirovat při workshopu, v němž pracovala s autisty, a její kreace Josefíny skvěle udržuje rovnováhu mezi dětskou naivitou a zranitelností a naprostou nesnesitelností, když do omrzení hekticky opakuje slova a úkony. Divák se cítí zasažen dilematem, který máme např. při hlídání dětí - jejich zlobení na jedné straně chápeme a baví nás, ale současně nám strašlivě lezou na nervy. Právě díky postavě Josefiny vstupují do vážného, chvílemi drásavého či až tragického příběhu prvky humoru a hravosti.

Nedotknutelní patří k zážitkům, které si jistě nenechá ujít žádný z příznivců alternativní kultury. Nejen pro neobvykle uchopené téma, ale také pro naprostou profesionalitu a výjimečnou pohybovou kulturu protagnistů.