V Rotterdamu vyhrála srbská teenagerka
V nizozemském hlavním městě se konal 41. ročník filmového festivalu v Rotterdamu, který patří mezi největší festivaly tzv. autorského či nezávislého filmu. Letošním vítězem se stal srbský snímek Klip od režisérky Maji Miloš.
Rotterdamská soutěž nabízí první či druhé filmy většinou mladých režisérů. Slouží tak k objevování talentů, neotřelých titulů či snímků, které přinášejí nějak svěží, neotřelé zprávy o našem světě. Srbský snímek Klip, který vyhrál letos v nizozemském přístavním městě, je tak trochu vším tím zároveň.
V první řadě nás zavádí do světa srbské, ne-li východoevropské náctileté mládeže, která dospívá v pocitech postsocialistického marasmu a provinční deprese. Cítí se uzavřena v jeho bídě a bezvýchodnosti. Její život je pohlcen nevraživostí, záští. Kluci a holky nevědí, co sami se sebou, nemají žádnou oporu. Přišli akorát předčasně o ideály, pohrdají zkorumpovanou společností, někdejším komunismem či válkou. Stydí se za své rodiče a sebeničivě revoltují vůči všemu, co si ještě uchovalo nějakou hodnotu. Svoboda se jim mění v bezednou prázdnotu, jak sotva dospělé děti ubíjejí celé dny marnivosti či nudy.
Hlavní hrdinkou filmu Maji Miloš je šestnáctiletá rozmazlená dívka, která žije každodenními výstřelky. Oddává se drogám, tvrdému alkoholu a syrovému sexu – a to všechno si natáčí na mobilní telefon. Vyzbrojená stále ještě svěží krásou bezstarostně experimentuje s mladickým tělem. Sotva rozlišuje mezi vztahem a náhodnou známostí, mezi něhou a násilím. Umí být krutá, stejně jako se stává obětí náhodných vztahů, rychlých setkání. Nezůstává nic trvalého, jen série trhavých klipových záběrů z každodenních večírků, které končí kocovinou, bolehlavem a depresemi.
Snímek je tak trochu moralitou, ale i pokusem o introspekci další ztracené generace mládí, která vyrůstá v úpadku kultury ovládané médii. Co je na tom syrovém, svěžím a vibrujícím titulu asi nejvíce šokující, jak ti hrdinové bez zábran snadno přejímají ony filmové, televizní či mediální vzory. Napodobují erotické tanečnice v MTV i internetovou pornografii. Exhibují, jsou plní narcismu, jehož odvrácenou stranou je nenávist vůči všemu okolo. Zůstává jediná hodnota, vzhlížet se v sobě, stylizovat se. Tyto děti si hrají na akční filmy, pohrávají se vztahy, jak to viděli v televizi. V pozadí se vyjevuje ona masmediální nekultura, která vzala se všemi komerčními televizemi, laciným pornem a pitomými americkými filmy tu vyprázdněnou východní Evropu útokem. Klip je totiž velmi zneklidňující zprávou o východoevropské mládeži. Jak divoce, bez zábran a bez naděje dorůstá do dnešního světa, o němž jsme si mysleli, že by měl být plný svobody a nadějí.
Nejposlouchanější
Eduard Bass: Purkmistr z Podskalí. Příběh sirotka, který držel vorařské bidlo i život pevně v rukách
-
Balla: Velká láska. Opravdový milostný román, nebo nesmlouvavý a ironický pohled na současný svět?
-
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot. Nadčasový příběh o víře, že dobrota může změnit lidská srdce
-
Srdce, kosti, petržel, šalvěj, rozmarýn, tymián, Art Garfunkel a Paul Simon pohledem Pavla Klusáka
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.