Existuje něco jako „německá duše“?

Autoři Thea Dornová a Richard Wagner tvoří překvapivě rozdílný autorský pár. Ona 41letá protestantka z Hessenska, píše detektivky, divadelní hry a moderuje pořad o literatuře. On o dvacet let starší, autor románů, katolík, žil do roku 1987 v rumunském Banátu. Stejně rozdílné jsou i jejich texty, které jsou v knize vždy označeny jejich iniciálami.

Tušíte správně: texty Richarda Wagnera – mimochodem v této souvislosti mě napadá, jak zde platí rčení „nomen omen“ – jsou věcné, informativní a pokud možno krátké. Zatímco texty jeho mladší kolegyně obšírné eseje, šťavnaté a napínavé. Celkový dojem z této autorské symbiózy je: chytrá, učená a zajímavá kniha.

Prvním pojmem je Abendbrot (večeře). Trochu archaický výraz, dnes se používá spíše výraz Abendessen, ale bezesporu patřící k tématu „německá duše“. K večeři byl dříve hlavně chléb – žitný nebo celozrnný. Jedl se s máslem, kouskem uzené šunky, plátkem sýra a sladkokyselou okurkou. A následuje B a pojem Bierdurst (pivní žízeň), není ani třeba objasňovat. Za zmínku by možná stálo jak paradoxní je mít určitou specifickou žízeň.

Pod písmenem D narážíme na Dauerwelle (trvalá), jejímž vynálezcem byl snad opravdu Karl Ludwig Nessler ze Schwarzwaldu. A pod F čteme například o typicky německém Fachwerkhausu (hrázděná stavba) a o Freikörperkultuře neboli nudismu – též velmi oblíbené a rozšířené činnosti.

Občas se zde mihne i anglicko-německý pojem, jako v případě German Angst (německý strach) – jde zde o značení „zvenčí“ a o název typicky německého fenoménu. Při loňské atomové katastrofě ve Fukushimě byl opět všudypřítomný, známý German Angst: během několika dnů byly po celé zemi vyprodány Geigerovy měřící přístroje a tablety jódu. Žádná jiná země široko daleko nereagovala tak panicky. Je to typicky německé?

Alarmující fotografie umírajícího lesa (Waldsterben) pod písmenem W se neuvěřitelným způsobem podobá romantickému obrazu z poloviny 19. století. Příroda byla a je pro německou duši velmi důležitá. Pojmy jako „německý les“ (Deutscher Wald) a „lesní osamělost“ (Waldeinsamkeit) zde najdeme také. Nejsou v žádném případě zastaralé, naopak, máme dokonce pocit, že časem mutovaly v jakási zaklínadla.

Podařilo se autorům najít německou duši? Myslím, že v mnoha ohledech její projevy vystihli. Nic nepřehánějí, nemoralizují, ani nemají tendenci k nadnesenému patosu. Provází čtenáře pouze jakousi mentální a kulturní historií Německa a jeho obyvatel.

Thea Dorn, Richard Wagner: Die deutsche Seele. Německo 2011. Nakladatelství Albrecht Knaus, Mnichov. 560 stran.