Výběr z denního tisku, 10. ledna

Všechny dnešní deníky mají jedno společné téma: hodnotí nedělní koncert Jonase Kaufmanna ve Smetanově síni pražského Obecního domu. Německý tenorista vystoupil v Praze podruhé a přednesl nejen árie z italských, ale i německých oper.

Jak dodává Věra Drápelová v Mladé frontě Dnes, první polovina koncertu patřila italskému verismu. „A hned v úvodní vášnivé árii básníka André Chéniera ze stejnojmenné Giordanovy opery Kaufmann předvedl své největší zbraně. Explozivní temný zvuk, současně však klidný ve smyslu ukázněnosti a vyrovnanosti vokálů, neznehodnocený křikem či různými manýrami, zato obohacený fantazií s elegantním frázováním,“ píše redaktorka. Vystoupení udělila 90 procent.

Druhá část koncertu patřila německé opeře, připomínají Lidové noviny. Kaufmann zpíval Beethovenova Florestana (Fidelio) a dvě árie z Wagnerových oper. Helena Havlíková recitál označila za strhující. „Každá nota, fráze, slovo, věta jsou v jeho podání naplněny obsahem vyjádřeným širokou škálu výrazu, která dovoluje obsáhnout jeho temněji zbarvený mužský tenor s uměním ztišení do jemných decrescend i ve výškách,“ uvádí autorka.

Radmila Hrdinová z Práva si myslí, že dokonalá technika Jonasi Kaufmannovi umožňuje velkou práci s dynamikou. „Dokáže svůj hlas ztišit do tak vlásečnicového pianissima, že se posluchač až obává, aby ho vůbec v této intenzitě udržel znělý,“ hodnotí Právo. Kaufmanna opět doprovázel Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK a ten Hrdinová také vychvaluje za jeho plný a barevný orchestrální zvuk, který střídaly propracované detaily.

Hospodářské noviny doplňují, že Kaufmann oslnil vyprodanou Smetanovu síň sedmi áriemi a třemi přídavky. Petr Veber míní, že šlo především o hudbu, show zůstala stranou. A rozdíl oproti galaprogramům především stárnoucích hvězd byl zásadní. Podle Vebera nejen díky sólistovu aktuálnímu renomé, ale i umělecké jednoznačnosti a kvalitě jeho nabídky. Tenorista se neveze na vlně dávné slávy, ale na pódiu upoutá poctivou opravdovostí – silami čtyřicátníka, co je na vrcholu. A na výši měl i partnera – skvěle hrající Pražské symfoniky.

Kde končí Figaro a začíná Borat? ptají se Lidové noviny. Jana Machalická v nich hodnotí představení Beaumarchaisovy Figarovy svatby v královéhradeckém Klicperově divadle. Podle autorky článku se David Drábek ani jako režisér nevzdává svých autorských ambicí a snaží se přes starý text vyslovit k současnosti. Tato metoda na druhou stranu přináší řadu úskalí. Bylo tedy Beaumarchaisovi ublíženo? dotazuje se dál Machalická a odpovídá si: „Obávám se, že částečně ano, protože potřeba aktuálnosti nemusí nutně vést k masakrování autora, zvlášť je-li, jako zde, na dost slušné úrovni.“

Lidové noviny se zabývají budoucností Ceny 333. Přetiskují stanovisko Národní galerie ke kritice udílení ocenění. Soutěž bude pokračovat v nové podobě. Podle náměstka generálního ředitele galerie Nikolaje Savického je jednou z příčin neuspokojivé instalace výstavy a stavu katalogu například i nedostatečné kurátorské zázemí. Národní galerie proto plánuje zapojení externích kurátorů do jednotlivých fází přípravy Cen 333.

Mladá fronta Dnes si všímá, že loni se dařilo našim dílům i v zahraničí. Kromě už dříve překládaných autorů, jako jsou Vaculík, Kohout nebo Topol, objevili například Italové Kateřinu Tučkovou, Američané Tomáše Sedláčka a v Sýrii zase četli Kratochvílův Slib. V Polsku milují Petra Šabacha. České knihy obecně vycházejí zejména v Evropě, existují ale výjimky. Třeba sborník povídek českých spisovatelek nazvaný Ty, která píšeš vyšel v brazilské portugalštině a v korejském Soulu vydali pětisetstránkovou antologii sci-fi povídek. Ovšem největší zájem je v Koreji o knihy Karla Čapka. Jak zjistila Mladá fronta Dnes, drama R.U.R. tam vyšlo poprvé v roce 1925 a naposledy v roce 2010.