V klinči – zpověď režiséra Fatiha Akina
„Točit filmy je jako boxovat,“ říká sympatický osmatřicetiletý německo-turecký režisér Fatih Akin. „Rozdělení sil, taktika, timing.“ Často byl v klinči – sám se sebou.
V klinči je také titul knihy. Vydavatel – hamburské nakladatelství Rowohlt – usoudil, že to, co Akin prožil a vytvořil, vydá na knihu. Po několik měsíců ho zpovídal a výsledkem je velmi zajímavý 250stránkový titul.
Kdo Akina zažil při premiérách jeho filmů ví, že za každý svůj film bojuje. Před startem nového filmu stojí s některým z protagonistů před filmovým plátnem a vypráví o příjemnostech i nepříjemnostech při natáčení. Svá líčení špikuje anekdotami a zajímavými příhodami. Oddanost a vášeň, s kterou své filmy prezentuje, je nakažlivá. Většinou se tomu tak děje v malých klubových kinech, ze kterých si pak jeho filmy najdou cestu na mezinárodní festivaly. Ověnčené cenami se posléze stanou předmětem různorodých vědeckých pojednání a osoba režiséra je povýšena na reprezentanta německo-tureckého kina.Tomu se Akin rozhodně brání, stejně tak jako připisování určitému filmovému stylu, nebo estetickému dogmatu. Svůj postoj, jak říká, vytváří pomocí dialogu.
Akinova cesta k filmu nebyla nejlehčí. Narodil se v Německu, kam jeho rodina přesídlila v 60. letech z Anatolie. Jeho matka byla učitelka, ale to mělo pramalý vliv na Akinův přistup ke škole a učení. Školní výsledky byly mizerné, on a jeho bratr byli členy band mladistvých a pohybovali se na hranici legality. Akin byl odmalička posedlý filmem, svůj první scénář napsal již na gymnáziu.
Akinovy filmy jsou zajisté z velké části autobiografické. Zrcadlí – jak sám říká – vše: chyby, trapnosti, hanebnosti i hříchy. Pokud je člověk upřímně reflektuje, posunou ho kupředu. Jedním z velkých témat Akinových filmů je rodina, vztahy mezi sourozenci.
Ve svém režijním debutu Solino ukazuje, jak úzká je hranice mezi legalitou a kriminalitou. Starší ze dvou bratrů se za ní ocitne velmi rychle. Když jeho bratr film viděl, nebyl zrovna nadšený a tak se Akin pokusil tento pošramocený vztah napravit ve filmu Soul Kitchen, v kterém bratrovi dává šanci chybu korigovat.
Další neméně důležité téma Akinových filmů bych nazvala „láskou na druhý pohled“. Je leitmotivem filmu Proti zdi i roadmovie V červenci z roku 2000. V obou filmech se protagonisti do sebe zamilují až po čase. Akin nevěří v lásku na první pohled. Ta je podle něj pouhým hollywoodským výmyslem.
V příštím roce má Akin v úmyslu dokončit a představit v Cannes svůj dlouho připravovaný dokument Odpadky v rajské zahradě, film o turecké horské vesničce, která se léta brání proti stavbě skládky odpadků. Kromě toho by rád natočil western a už se byl porozhlédnout v Kanadě po místech, vhodných pro natáčení exteriérů.
Fatih Akin: Im Clinch: Die Geschichte meiner Filme. Nakladatelství Rowohlt Hamburk 2011, 256 stran.
Nejposlouchanější
Eduard Bass: Purkmistr z Podskalí. Příběh sirotka, který držel vorařské bidlo i život pevně v rukách
-
Balla: Velká láska. Opravdový milostný román, nebo nesmlouvavý a ironický pohled na současný svět?
-
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot. Nadčasový příběh o víře, že dobrota může změnit lidská srdce
-
Srdce, kosti, petržel, šalvěj, rozmarýn, tymián, Art Garfunkel a Paul Simon pohledem Pavla Klusáka
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.