Výběr z denního tisku, 21. října 2011
Připravil Marián Vojtek.
Hospodářské noviny analyzují situaci v brněnské kultuře. Jak list informuje, tamní magistrát bere svým příspěvkovým institucím pětinu rozpočtu. Primátor tvrdí, že jde o úspory. Například divadlo Husa na provázku čeká velké propouštění, málo premiér i méně repríz. Škrty se pro příští dva roky týkají také brněnského národního a městského divadla nebo brněnské filharmonie.
Deníky také hodnotí středeční vystoupení Magdaleny Kožené v Národním divadle v Praze, a to velmi kladně.
Lidové noviny připomínají, že jen s odstupem několika dnů vystoupily v hlavním městě dvě mezzosopranistky: Cecilia Bartoliová a právě Magdalena Kožená. „Třebaže se Bartoliová i Kožená věnují stejnému pěveckému oboru na základě hluboké znalosti dobové interpretační praxe a ani jedna z nich nevládne hlasem mimořádné intenzity a mohutnosti, rozdílnost jejich naturelu, vystupování i přístupu je nádherným zážitkem z nekonečného bohatství a rozmanitosti interpretace hudby,“ píše v Lidových novinách Helena Havlíková. Za mimořádný zážitek označila vystoupení pražského barokního orchestru Collegium 1704, který tentokrát řídil Andrey Marcona.
Koncert získal v hodnocení Mladé fronty Dnes 90 procent. Autorka článku Věra Drápelová se také nevyhnula srovnání s Cecilií Bartoliovou. Vedle této ohnivé pěvkyně mohlo působit vystoupení Kožené spíše zdrženlivě, ale jen zdánlivě. „Hlas Kožené je působivý v celé rozsahu, třebaže na rozdíl od Bartoliové jsou u ní hlubší tóny o něco matnější a ne tak přirozené, ale je-li třeba, i Kožená umí sestoupit do hlubin a dát jim patřičný efekt. V umění koloratury si s italskou kolegyní nezadá,“ hodnotí redaktorka. Chválí také dramatickou, leč současně jemnou hru souboru, která jen potvrdila jeho vysokou úroveň.
Magdalena Kožená je v baroku doma, to je titulek z dnešního Práva. Redaktor Vladimír Říha zdůrazňuje, že i po přestálé nemoci, kvůli které musela zrušit koncerty minulého měsíce, je pěvkyně ve formě a udivuje emotivním, výrazově dokonalým podáním hrdinek barokních mistrů. Publikum si vynutilo tři přídavky. Právo ještě dodává, že další mezzosopranistkou, která už za pár dnů navštíví Prahu, bude Vivica Genauxová. Vystoupí na festivalu Struny podzimu.
Hodnocení česko-slovenského filmu Dům najdete v Právu. Redaktorka Věra Mišková se ptá, proč si tento intimní malý snímek pro jeden dům a několik herců získává srdce publika a hlasy porot. A zároveň si odpovídá: Velkou sílu má nepochybně scénář a hned za ním je třeba jmenovat herecké výkony. V intimním dramatu dvou generací vévodí Miroslav Krobot, ale Judit Bárdosová v roli jeho dceru je mu dobrou protihráčkou a velmi dobře hraje i Taťjana Medvecká.
Lidové noviny a Mladá fronta Dnes také informují o filmu Kráska a netvor 1950, který v neděli uvede Česká televize. Film vypráví kauzu Huberta Pilčíka. Ten na začátku 50. let minulého století zavraždil několik lidí, kterým slíbil převod přes hranice. Případ se stal také předlohou pro jeden z dílů 30 případů majora Zemana s názvem Bestie.
K 80. narozeninám Hany Hegerové vyšlo retrospektivní DVD pod titulem Pasiáns. Písně a dokumenty 1962-1994. Na něm podle Hospodářských novin odkrývá své karty. Redaktor Ivan Hartman o šansoniérce píše: „Hana Hegerová je jemný francouzský parfém aplikovaný vodním dělem.“ Hospodářské noviny doplňují, že ve svém oboru nenašla v tuzemsku konkurenci a světový rozměr jejího umění nelze popřít.
Nejposlouchanější
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
-
Eduard Bass: Purkmistr z Podskalí. Příběh sirotka, který držel vorařské bidlo i život pevně v rukách
-
To jeli dva ve vlaku. Poslechněte si krátkou komedii Zdeňka Svěráka, který slaví 90 let
-
Srdce, kosti, petržel, šalvěj, rozmarýn, tymián, Art Garfunkel a Paul Simon pohledem Pavla Klusáka
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.