Ani později, ani jinde – recenze románu Delphine de Vigan
7. září 2011
Pětačtyřicetiletá Delphine de Vigan debutovala v roce 2001 románem o mladé anorektičce Dny bez hladu.
Spisovatelkou na plný úvazek se stala o šest let později po vydání bestselleru No a já, který zdařile zfilmovala Zabou Breitmanová. Zatím poslední, pátý román Podzemní hodiny z roku 2009 byl nominován na prestižní Goncourtovu cenu.
To je možná důvod, proč si ho vybralo nakladatelství Odeon do edice Světové knihovny a vydalo jej v solidním překladu Alexandry Pfimpflové pod názvem Ani později, ani jinde. Recenzi knihy připravila Petra Izdná.
Nejposlouchanější
Eduard Bass: Purkmistr z Podskalí. Příběh sirotka, který držel vorařské bidlo i život pevně v rukách
-
Balla: Velká láska. Opravdový milostný román, nebo nesmlouvavý a ironický pohled na současný svět?
-
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot. Nadčasový příběh o víře, že dobrota může změnit lidská srdce
-
Srdce, kosti, petržel, šalvěj, rozmarýn, tymián, Art Garfunkel a Paul Simon pohledem Pavla Klusáka
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
