Frankfurtské muzeum filmu

Přesněji vyjádřeno se u filmového muzea jedná nejen o přestavbu, ale i o nástavbu. Horní patro impozantní vily na nábřeží Mohanu zdvojnásobilo svou výšku. Prostory muzea tím získaly dalších 700 metrů plochy, aniž vzhled budovy, postavené v období fin du siècle, opticky utrpěl. Muzeum má nyní pět prostorných pater a dostatek místa pro výstavy, kino i pedagogické projekty.

Ve dvou podlažích je umístěna trvalá výstava, která dokumentuje historii filmové techniky, její vývoj i dnešní možnosti. Obě výstavní patra jsou analogicky ke kinu tmavě sametová, jednotlivé objekty jsou nasvícené pouze bodově.

V prvním podlaží v trvalé expozici „Filmové vidění“ si divák může prohlédnout – a v mnoha případech i vyzkoušet – technické kinematografické objevy 19. století. Počínaje sešity s pohyblivými obrázky – tzv. Daumenkino, přes kaleidoskopy a cameru obscuru až po různé skurilní prohlížecí přístroje – je zde vystaveno vše.

Frankfurtské muzeum filmu |foto: Deutsches Filmmuseum

Výstava pokračuje v dalším patře pod názvem „Filmové vyprávění“. Zde vidí návštěvníci dnešní možnosti filmové techniky, důraz je kladen na vytváření filmových záběrů a jejich emocionální působení na diváka. V jednotlivých úsecích je představena „Hra“, tzn. kostýmy, masky, mimika, „Zvuk“, „Obraz“ a „Montáž“. Část výstavního prostoru je zařízena jako studio. Zde si mohou diváci prohlédnout ukázky z různých filmů s originální hudbou. Krátké střihy jsou řazené do tematických okruhů, například „Na cestě“, „Na útěku“ apod.

Třetí podlaží je věnováno tematickým výstavám. Zahajuje je expozice fotografií Jima Rakete „Status quo“ (Stand der Dinge). Vystaveno je více než sto portrétů německých filmových tvůrců – herců, režisérů, producentů, kameramanů. Každá fotografie je pro diváky jakousi hádankou: Jim Rakete inscenoval jednotlivé záběry jako kviz: na fotografii je také předmět, který výrazně ovlivnil uměleckou dráhu té které filmové osobnosti. Vidíme Wima Wenderse, který drží v rukou plastikový symbol Michelin – a vzpomeneme si na jeho roadmovie „V běhu času“ (Im Lauf der Zeit, 1976). Některé záběry mohou dešifrovat pouze znalci filmu, jiné jsou více než očividné – za všechny portrét Volkera Schlöndorffa držícího kovový bubínek.

V prostorné, světlé a vzdušné vstupní hale je umístěna prodejna vstupenek, malý obchod s filmovou literaturou, kavárna a pokladna kina. Kino je umístěno v suterénu a vypadá přesně tak, jak má správné kino vypadat. Je tak veliké, že se dá ještě označit za útulné. Jeho sedadla, potažená karmínově červeným plyšem, tento dojem potvrzují. Za nostalgickou vizáží se skrývá nejmodernější technika filmové reprodukce. Kino je v provozu denně – kromě pondělí, kdy je zavřené i muzeum. Filmy se promítají vždy v originálním znění a v různých programových řadách jako například „Klasika a rarity“‚ „Best of 3D“ nebo portréty režisérů a herců i aktuální dokumentární filmy.

Úhrnem tedy velmi zdařilá rekonstrukce, která přiláká diváky nejen do muzea, ale i do kina. Nové architektonické pojetí umožňuje i vstupy na balkóny, z kterých je omračující výhled na řeku a na frankfurtskou skyline...

Deutsches Filmmuseum, Schaumainkai 41, Frankfurt am Main