Nové knihy – 1. září

Nakladatelství Baobab vydalo soubor povídek známé písničkářky vystupující pod jménem Radůza. Kniha se jmenuje Čáp nejni kondor a vrací se do časů socialismu, kdy autorka, resp. vypravěčka prožívala své dětství. Minulý režim je tu však zachycen jen v tlumených obrysech. Vnější svět vnímá dítě pouze okrajově, pozornost soustředí především na dění ve svém bezprostředním okolí. To v tomto případě tvoří venkovské stavení babičky a dědy, kde dívka po rozchodu rodičů tráví většinu času.

Vzhledem k okolnostem nahlíží do světa dospělých více, než je u dětí obvyklé. Přispívá k tomu i zemité prostředí venkova, kde se běžnou součástí života stala smrt – ať už hospodářských či domácích zvířat anebo lidí z okolí. Venkované navíc nejdou daleko ani pro silnější výraz a věci nazývají pravým jménem, neboť zkrátka „čáp nejni kondor“.

Složité rodinné vztahy líčí autorka jednoduchým jazykem: „Cesta je ještě zmrzlá, ale hnuj už vod kravína táhne. Krávy bučej a my si s mámou povidáme... Dneska mi budou čtyři roky. To už budu velká a nebudu dělat blbiny. Pak vyrostu ještě víc. Budu už brzo dospělá... Babička řikala, že se prej na dospělost těšit nemam. Že je to jen samá starost... Cáchala se u toho ve škopku a plakala. Myslim, že jí děda něco řek. Voni si s dědou porád něco řikaj.“

Stejně jako Radůziny písničky je i tento soubor třinácti povídek svérázný a prostý zároveň. Svazek doprovázejí ilustrace Dagmar Urbánkové.

Z dalších nových knih připomeňme např. novelu Daniela Rušara, kterou vydalo nakladatelství Paskuda books. Provokativní název Jaro kriplů nás uvádí do komunity tělesně postižených dětí, kteří mají krom zmrzačených těl často i ztrápené duše. Zážitkový kurz, který je jim v rámci rehabilitace naordinován, vyostří niterné bolesti i vzájemné vztahy mezi dětmi. „Půjde o víc, než se zdá. Půjde o život,“ píše v úvodu knihy autor.

Hotel – Posel – Loď – tak zní titul metaforické prózy Jaroslava Kříže, která je rozdělená do tří stejnojmenných částí. Hrdinové všech tří příběhů se ocitají v mezní situaci – jsou nuceni vystoupit z bezpečí svých uspořádaných životů a provést radikální změnu. Zda uspějí, anebo se roztříští o obrovský temný útes jako vlny v závěrečném textu, se čtenáři dozví ve svazku vydaném nakladatelstvím Pistorius a Olšanská.

Na konec jsem si nechal knižní vydání deníků sochaře Ladislava Zívra. Spolupracovník Skupiny 42, jehož život se uzavřel v roce 1980, zde rekapituluje dobu svého mládí a umělecké začátky. „Příroda sama se musí zdát být ošklivá ve srovnání s vytvořeným. Socha musí mít všechno z té přírody a ještě víc, musí působit něčím krásným – neskutečným, ohromujícím – pak je to ono!“ píše Zívr ve svých zápiscích. Pod názvem Deníky 1925 až 1932 knihu vydala pražská Národní galerie.