Herta Müllerová podporuje zřízení muzea exilu v Německu

V Německu existují stovky muzeí věnovaných historii. Téměř všeho. Od dějin národa až po historii například výroby hraček, piva či cukru. Země, která ve 20. století zažila dvě diktatury a sama se stala cílem a domovem pro tisíce emigrantů a azylantů, nicméně nemá muzeum exilu, konstatuje s hořkostí i zklamáním spisovatelka Herta Müllerová.

Existuje sice Německý exilový archiv ve Frankfurtu nad Mohanem nebo speciální sbírka Německé Národní knihovny, v Hamburku zase funguje výzkumné středisko pro německou exilovou literaturu. Místo, které by komplexně dokumentovalo problematiku exilu, zkušenosti i osudy exulantů, a to nejenom z Německa, a výsledky prezentovalo odborné i široké laické veřejnosti nicméně dosud neexistuje. A nemůže jej nahradit ani připravované Centrum proti vyhánění v Berlíně, podotýká nositelka Nobelovy ceny za literaturu, která sama musela před diktaturou prchnout z Rumunska.

Herta Müllerová sdílí podobný osud jako mnozí další spisovatelé a umělci, jako například Nelly Sachs či Thomas Mann, i to byl důvod, proč se s výzvou obrátila přímo na kancléřku. Spisovatelka se totiž obává, že řada osobností, a to nejenom literatury, jakými byli například Konrad Merz, Theodor Kramer a další, by mohli brzy upadnout v zapomnění. Pouze hrstka lidí dnes totiž ví o pohnutých a často tragických osudech intelektuálů, ale také vědců či lékařů, kteří museli prchnout před diktaturou nebo byli donuceni odejít, a do vlasti se většina z nich už nikdy nevrátila a pokud ano, tak jen jako krátkodobí návštěvníci. Podle Müllerové je úkolem státu a jeho kulturní politiky na dějiny exilu nezapomínat a jeho aktéry důstojně připomínat.

Spisovatelka není jediná, která německou kancléřku Angelu Merkelovou vyzvala k zřízení muzea exilu. Stejný apel na šéfku vlády a vedení jednotlivých spolkových zemí adresovali rovněž zástupci tzv. exilového Pen klubu, který sdružuje německy píšící autory žijící v zahraničí. K výzvě se připojila také literární společnost věnovaná německé básnířce a malířce Else-Lasker-Schüler, která v roce 1932 musela před nacisty prchnout do Švýcarska.