Pokus o nejdelší čtení

Mittweida je menší město ve středním Sasku. Má technicko-ekonomickou vysokou školu, na které studuje přes pět tisíc studentů. Dva z nich měli skvělý a originální nápad: 141 let poté, co spisovatel Karel May seděl v místním vězení, zorganizovali v oné cele dnes již nefunkčního vězení interaktivní čtecí maratón jeho díla.

V bývalé budově soudu a věznice v Mittweidě zahájili 14. března studenti Stefanie Walterová a Marc Simon dlouho plánovaný projekt. Jeho organizace je stála spoustu bezesných nocí. Mezi třemi tisíci předčítači, kteří se projektu aktivně účastní, jsou takoví, kteří od Karla Maye nic nečetli a doteď o něm ani neslyšeli. Jsou mezi nimi také prominentní osobnosti – herci, televizní hlasatelé, známí sportovci.

Na webových stránkách „Uvězněné vidiny“ (Gefangene Visionen) – to je název projektu – se můžeme přesvědčit o tom, jak akce probíhá – aktéři jsou snímáni kamerou. Sedí v jediném na první pohled pohodlném kusu nábytku – starém ušáku. Před nimi na oprýskaném vězeňském stole leží nový laptop s Mayovými texty. V podlaze pouhých sedm čtverečních metrů velké minicely je zapuštěný kovový kruh, který dříve sloužil k připevnění řetězů. Jedno malé zamřížované okénko, dvoje těžké dveře. Je to dobrý pocit, říkají skoro všichni předčítači, když mohou po dvaceti minutách čtení celu opustit a předat štafetu jejich následníkovi.

Kdo byl vlastně tento muž, jehož Vinnetou, Old Shatterhand a další hrdinové doprovázeli několik generací? A proč byl vlastně ve vězení? Poté, co jsem si prostudovala jeho životopis, musím přes veškerou úctu a obdiv k tomuto muži říci, že první dojem, který vzbuzuje, je: grafoman a kleptoman. Ke kradení přistupovaly další delikty jako například malé i větší podvody.

Karel May (1842–1912) byl jedním ze čtrnácti dětí v rodině tkalce – jistě nelehký osud. První problém měl po tom, co v učitelském semináři ukradl šest svíček. I jeho další krádeže měly podobný charakter – velké riziko a malý výtěžek. Nakonec musel za všechny přestupky na čtyři roky za mříže. Oproti veškerému očekávání začal psát až po propuštění na svobodu. Ty čtyři roky potřeboval na přemýšlení o změnách, které nastanou v jeho životě na svobodě.

Jeho první pokusy na literárním poli byly různorodého charakteru – grošové romány, vesnické a kriminální příběhy. Známý se stal až po zveřejnění prvních dobrodružných – tehdy nazývaných „cestopisných románů z divokého západu“. Jeden z prvních proslavených vyšel v roce 1892 pod názvem „Divokým Kurdistánem“ (Durchs wilde Kurdistan). A potom se May opravdu rozepsal.

Nakladatelství Karla-Maye, které vydává pouze jeho dílo, zveřejnilo do roku 1945 65 knih. Od roku 1963, kdy propadla ochranná práva, tisknou jeho romány i jiná nakladatelství. Nesmíme opomenout ani nespočetné adaptace jeho knih – nejen filmové, ale i divadelní a rozhlasové hry – například první divadelní zpracování Vinnetoua bylo již v roce 1919.

Po Mayově smrti byla založena nadace, na jejíž konto jsou převáděny veškeré výnosy z Mayova díla.

V jeho poslední vůli stojí přesná specifikace tohoto Fondu Karla Maye: „Tato nadace je určena na podporu nemajetných nadaných lidí, zvláště pro jejich vzdělání. Dále pak na podporu spisovatelů a novinářů, kteří se octli bez vlastního zavinění v nouzi.“

Na http://gefangene-visionen.de/stream se můžete na předčítání podívat a také se přihlásit jako čtenáři – pokud mluvíte německy. Projekt končí 3. května.