Dny evropského filmu s berlínským trojúhelníkem

Festival Dny evropského filmu probíhá se železnou pravidelností každé jaro, ačkoliv v kalendáři stojí trochu v pozadí. Připomíná nám trochu evropskou byrokracii, jeho program se odvíjí od poměrného zastupování jednotlivých zemí, ale přibližuje naše vlastní neamerické příběhy.

Letošní ročník zahajuje německý snímek 3 neboli Drei, který přijíždí do Prahy uvést herečka Stefanie Ross. Lze říct, že tento film představuje zároveň překvapivý zvrat v tvorbě filmaře Toma Tykwera, známého z naší distribuce velkoformátovými melodramatickými pohádkami typu Princezna a bojovník či Nebe. Nejspíše si budeme pamatovat i jeho pokus o evropský historický velkofilm Parfém příběh vraha, který měl být německou v uvozovkách drsnou Amélií. Jen hlavním hrdinou byl v tomto případě osamocený mladík, který kvůli hledání té pravé vůně – a esence lásky se dal na vraždění.

Pro renomovaného autora je novinka zároveň i návratem domů a zpět k němčině, když několik filmů předtím natočil anglicky. Tykwerovy filmy byly vždy velmi sensuální, atmosférické a důležitou roli v nich hrála hudba, střih či hry se schématy. Líbezný dramatik však především rád vyprávěl o vypjatých dramatech mládí, která se mohou skrývat mezi lidmi na ulici. Líčil rozhodující okamžiky života, kdy jde o všechno, jako by svět připomínal půdorys sportovního utkání. Vzpomeňme na jeho Lolu běží o život.

Dosud se však Tykwer nikdy nedíval na svět prostřednictvím komediálního nadhledu, s nímž by zachytil příběh lidí středního věku z ulic dnešního Berlína. V nich tentokrát sledujeme partnerský pár Simona a Hannah, kteří spolu strávili skoro dvacet let. Až se najednou objeví vetřelec z bývalé východní části Německa, do něhož se shodou okolností oba dva zamilují. Jakmile to zjistí, začíná ta správná hořká komedie. Manželka je nevěrná, muž je homosexuál!? Jak se vyrovnat s unaveným partnerským životem i zklamáním ze sebe?

Je zajímavé sledovat, jak se Tykwer potýká s rytmem komedie, která mu není zcela vlastní. Samozřejmě snímek 3 je velmi důmyslně stříhán, vždyť Tykwer patří k režisérům, schopným v uvozovkách přetočit. Jinak to ale není žádná velká legrace, byť nadejde prostor i pro některé prvky crazy komedie. Například první scéna nevěry Hannah je rámovaná operací rakoviny varlat jejího partnera. Cítíme tu humor, který se mísí se slzami. Takový je totiž nejbližší naší lidské zkušenosti, říká nakonec samotný Tykwer.

V pozadí se filmař vyrovnává ještě s jednou věcí, kterou je liberalizace našich vztahů a sexuality, vybojovaná alespoň na Západě v 60. letech. Je strhující vidět dva lidi, kteří už nežijí v tom vyděračském, slzavém manželství plném výčitek a vin. Ale hledají ve všech těch bolestech a zraněních, které přináší vrtkavost lidské srdce, jak toho druhého tolerovat.