Waltr Kohl napsal knihu o svém otci, bývalém německém kancléři

Když vidím Waltera Kohla v televizi, kde je po vydání své knihy častým hostem různých talkshows a diskuzních literárních kroužků, nemohu se ubránit jakémusi dèja vu – podobá se totiž svému otci Helmutovi jako vejce vejci. Impozantní postava neběžné konfekční velikosti, ustupující vlasy. I barva hlasu je téměř stejná, pouze dříve markantní a posléze decentní brýle jeho otce chybí.

Walter Kohl je starším ze dvou synů Helmuta Kohla, německého ministerského předsedy, lídra CDU a v neposlední řadě kancléře, kterým byl déle než všichni jeho předchůdci – celých šestnáct let. Sedmačtyřicetiletý Walter Kohl se doposud držel stranou veřejnosti. Po maturitě a dvouleté vojenské službě studoval v Harvardu a ve Vídni ekonomii a dějiny. Po studiu pracoval téměř deset let v cizině, z toho šest let v Americe jako finanční analytik. Od roku 1994 byl zpátky v Německu a ve vedoucích pozicích mj. v koncernech Kaufhof a Metro. Od roku 2005 řídí vlastní firmu, kterou založil se svojí korejskou ženou. Jeho firma je subdodavatelem tvářecích strojů pro automobilový průmysl. Vůbec první rozhovor pro veřejnost poskytl až v roce 2008 německému týdeníku Bunte.

„Jako otec se nechoval nikdy jako ostatní otcové,“ je jedna z vět jeho nedávno zveřejněné knihy. To je tvrzení, které najdeme jistě v převážné části biografií, které o svých veřejně činných otcích píší jejich citově opomíjené děti. Tedy vlastně nic nového. Ovšem míra citového chladu a distancování od rodiny a dětí, vysoko přesahuje řekněme běžné a snesitelné. Walter Kohl o tom píše otevřeně, ale neurážlivě. Odkrývá karty, které byly už dávno rozdané a nelze je rozdat znovu.

Walter Kohl charakterizuje svůj vztah k otci jako „nekonečnou řadu opatrných pokusů o sblížení a následujících břitkých odmítnutí“. Z líčení Waltera Kohla vyvstává obraz Helmuta Kohla jako příležitostného otce. Jeho role byla ale vždy dominantní, uzurpátorská. Stejně jako na politické scéně se i ve svých čtyřech zdech fixoval na udržení moci. Ve svém nitru byl Helmut Kohl – říká jeho syn – „v nejvyšší míře nejistý“ a proto posedlý neustálou kontrolou druhých. Permanentně se musel ujišťovat tím, že ostatní plní jeho příkazy. Jeho věčná nedůvěra a strach z toho, že se okolní svět může vymknout jeho vlivu, osamostatnit se a vyvíjet se nezávisle, ho poháněly k častým kontrolám svého „revíru“. Vykonával je ve veřejné i soukromé sféře – v té první je mohl přenechat spolehlivým spolupracovníkům, v té druhé je musel odbývat sám.

K definitivnímu rozkolu mezi otcem a synem došlo v roce 2001. Walterova nevyléčitelně nemocná matka – Hannelore – spáchala sebevraždu. Ani v této situaci Helmut Kohl nezvedl sám telefon, aby synovi tuto tragickou rodinnou událost sdělil, nýbrž pověřil tím vedoucí svého úřadu. I jiná vyprávění v této velmi upřímné knize nás zarazí. Například, že se Walter Kohl dozvěděl o druhém manželství svého otce, které uzavřel v roce 2008, prostřednictvím deseti slov v telegramu. Zbytek se dočetl v novinách.

Walter Kohl se naučil tento abnormální vztah akceptovat. Proto o něm mohl také napsat knihu. Už moc nevěří tomu, že by se někdy s otcem smířili, i když by to samozřejmě uvítal.

Walter Kohl: Leben oder gelebt werden. Schritte auf dem Weg zur Versöhnung, nakladatelství Intergral Mnichov 2011, 274 stran