Dilemata úspěšné matky

Děti jsou naším štěstím a naší budoucností. Avšak jak je na ni připravit? Otázka, kterou si starostliví rodiče jistě kladou. Dříve panovala jasná a tvrdá pravidla: respekt a úcta vůči rodičům a naprosté podřízení jejich vůli. Dnes se výchovné metody zmírnily nebo v některých případech dokonce posunuly opačným směrem. Mnozí otcové a matky jsou v područí svých dětí, rozmazlují je a zároveň se jejich prostřednictvím profilují před svým okolím. Trh je doslova zaplaven příručkami o výchově, což jen potvrzuje všeobecnou velkou bezradnost. Jak najít optimální výchovnou metodu? Nátlak nebo spíše respekt a důvěra – co je pro mé dítě lepší – ptají se dezorientovaní a bezradní rodiče.

Amy Chuová je úspěšná profesorka práv na jedné z renomovaných amerických univerzit. Většina čtenářů její knihy nechce věřit, že výchovné metody, které Chuová popisuje, opravdu aplikovala. Mnozí jistě s její výchovou, která je v západním světe vskutku netradiční, nesouhlasí, ale přesto čtou knihu do poslední řádky. Na jedné straně jsou podivně fascinovaní a na straně druhé stále doufají, že Amy Chuová náhle prohlásí: „Tak a teď si přestávám dělat legraci a řeknu vám jak to opravdu bylo.“ K tomu nedojde.

„Jako matka mám jediný cíl: připravit své děti na budoucnost a ne se jim vlísávat,“ říká Amy Chuová. Nedivím se, že taková proklamace zde budí rozruch a je dokonce chápána jako provokace a napadení mírných západních výchovných metod. Amy Chuová, původem Číňanka, upřesňuje: ‚Myslím, že se západní rodiče příliš koncentrují na křehkost jejich dětí. Vycházejí z toho, že děti jsou zásadně slabé a potřebují ochranu. Zatímco rodiče z východu staví při výchově svých dětí na jejich síle a výkonnosti.“

Amy Chuová popisuje, jak své dvě dcery den za dnem cepovala a co jim všechno zakazovala – povoleno nebylo téměř nic. Když nebyla spokojena s jejich výsledky, které musely být vždy špičkové, nesměly děti přespávat u kamarádek, jít na oslavy narozenin. Zabavila jim notebooky a hračky a hrozila, že je kousek po kousku věnuje armádě spásy, pokud nebude jejich snažení odpovídat jejím představám. Když jedna z dcer odmítla cvičit další hodinu hru na klavír a roztrhala noty, Amy je slepila a zavařila do silné plastikové fólie. Její výchova spočívala v zákazech, hrozbách a ponížení.

A jaké byly výsledky jejích zpochybňovaných výchovných metod? O jednu z dcer téměř přišla – odmítala s ní komunikovat a druhá se stala úspěšnou pianistkou.

Nakonec Amy Chuová přece jen přiznává, že je nutno občas své dítě akceptovat. Když už dojde na slzy, nemá smysl dále prosazovat tvrdou výchovu. Tím si ovšem protiřečí. Ve své knize ještě před pár stránkami označuje odklon od denodenního drilu jako „pokoření třináctiletým dítětem“.

Její kniha rozpoutala nejen v Americe, ale i v Evropě bouřlivé diskuze. Možná, že pedagogové spolu s rodiči najdou v aktuálních diskuzích nová řešení starých výchovných problémů.

Amy Chua : Battle Hymn of the Tiger Mother. Penguin, New York, leden 2011. V německém překladu: Die Mutter des Erfolgs. Wie ich meinen Kindern das Siegen beibrachte, nakladatelství Nagel a Kimche, leden 2011