Sofie Coppolová ztracena mezi celebritami

Dcera slavného režiséra Francise Forda Coppoly je jednou z předních osobností generace ženských režisérek, která nastoupila od 90. let minulého století. Diváci si vzpomenou na její snímek Ztraceno v překladu, spojený nejen s Tokiem, ale také s kosmopolitismem nového věku, kdy lidé neustále cestují po celém světě. O čem se mohlo našim předkům zdát, dnešní moderní člověk je schopen poletovat ze Západu na východ, ze severu na jih. Žít na cestách, dokud nám ekonomická krize, terorismus či energetická nouze neučiní cestování obtížným.

Samotná Coppolová vyrostla po hotelích a zemích, v nichž provázela svého otce na natáčení. V jejích filmech tak cítíme autentickou atmosféru hotelů, ale i osamělosti jejich návštěvníků, kteří se ocitli na cestě. Nejinak je tomu v novém snímku Někde, v němž líčí další komorní příběh, zrcadlící osud člověka moderní samoty. Jeho hrdinou je smyšlená herecká celebrita Johnny Marco, představovaný hercem Stephenem Dorffem.

Celé je to o zvládání nenadálé slávy, která člověka rozmazluje, stejně jako izoluje. Johnny se stává jakousi loutkou, již převážejí po různých večírcích, vystoupeních. Natáčení střídá natáčení. Neustále se má smát před kamerou, kynout na galavečerech, hrát před ostatními štěstí, zatímco na něj dohlíží armáda asistentů. Ve skutečnosti je zajatcem světa showbyznysu i hotelových pokojů, kde se skrývá před fanoušky. Alkoholem zabíjí dlouhé chvíle, je závislý na svém Ferrari.

Johnnymu chybí nejvíce blízká bytost, zůstávají jen obdivovatelky, které lezou rovnou do postele. Paranoidní život bere poslední zbytky vůle. Jediným člověkem, který jej dovede zachránit, se po chvíli ukáže být jeho náctiletá dcera. Po odchodu manželky s ním tráví celé prázdniny, načež se rozvine zvláštní vztah potřebnosti. Ona potřebuje otce, on zase pomoct.

Coppolové se podařilo vystihnout něco z tragédie člověka ovládaného úspěchem, který ztrácí sám sebe. K tomu jí slouží úsporné prostředky a především humor, s nímž dovede nahlížet drobné banální okamžiky všednodenní trapnosti. V absurdním hotelovém bazénu, který mají na luxusním pokoji, plavou neustále tři tempa tam, tři zpátky. Krásné jsou drobné postřehy ze scén, kdy se Johnny ocitá na natáčení. Divák si bude pamatovat tanec dvou striptérek z počátku filmu, oblečených jako uklízečky, které si nosí s sebou skládací tyč a přehrávač. Když předvedou zákazníkovi svoji show, pěkně po sobě uklidí. Systém se stává čím dále tím důmyslnější, aby plnil úspěšným a slavným lidem každé jejich přání, ačkoliv si za to bere svou cenu. Ukradne jim duši, ale i možnost volně se pohybovat na ulici.

V tomto osobním filmu se autorka znovu vyrovnává se vztahem k otci. Ale zároveň ukazuje svět mezinárodního showbyznysu, který je všude stejný, podobně sterilní. Kopíruje podobná gesta i prázdná slova. Pod povrchem je odporný, ničí všechno, co se mu dostane pod ruku. Lidé z něho blázní, dělají šílené i zoufalé věci. Coppolová z toho cítí melancholický smutek, který nás provází celým filmem, jak putujeme ztraceni ve světě slávy.