Švýcarský Daniel Schmid

Když před dvěma lety zemřel švýcarský režisér natáčející za svého života i v Německu a ve Francii Daniel Schmid, zavládl v tamní kinematografii smutek. Filmař generace 60. let, souputník Wenderse i Fassbindera, představoval jedno z nejvýznamnějších jmen švýcarského filmu. Nebyl snad jediný autor, jehož by se v té době neptali, jak by okomentoval tragickou ztrátu. Nyní se památka Daniela Schmida dočkala i důstojného dokumentu, který pod názvem Kočka, která přemýšlí, uvedl festival v Solothurnu.

Byl člověkem staré kinematografie a její iluzívnosti, kdy ještě lidé zažívali onen magický i bázlivý okamžik čekání na film, když se v sále setmělo. Jak se říká ve filmu, tento autor ještě věřil, že obrazy mohou změnit naše životy či zpochybňovat společenské ustálené konvence. Při natáčení svého nejosobnějšího snímku Mimo sezónu třeba prohlásil, že se tu pokusil dětstvím oponovat hlouposti světa dospělých a jejich předsudkům.

Daniel Schmid byl ale také synem hoteliérů ze švýcarského letoviska Flims, maminkou rozmazleným švýcarským klukem, ale i tvrdým horalem. Nerozlišoval mezi uměním a světem, miloval Murnaua i Josefa Štenberga, ale hlavně kinematografii jako takovou. Planul mezi německým romantismem a italskou operou. Jeho filmy lze vnímat jako pohybové i hudební choreografie, které se nás snaží emocionálně dotknout. Konfrontovat náš svět i s jeho hodnotami.

V 70. letech se Schmid sešel v Berlíně s Fassbinderem, s nímž sdílel dekadentní pohled na upadající současnost. Novodobé dandy najdeme i v jeho ranném filmu Dnes nebo nikdy. Ovšem inscenoval rovněž zašlý svět dvacátých, třicátých let v přepjatých barvách, aby lidem ukázal, jak zároveň umírá i ten svět současný. Legendární německý filmař a dramatik Fassbinder si rovněž zahrál ve Schmidových filmech. Když se jej otázali, co ve snímku La Paloma představuje, odvětil: Obyčejného, zoufalého pasáka. Jde o roli, kterou každý z nás tím či oním způsobem hraje. Na rozdíl od Fassbindera ale nebyl Švýcar prokletým filmařem, trpícím sebedestruktivními sklony. Film Pascala Hofmanna a Bennyho Jaberga jej charakterizuje spíše jako kočku, která při každém pádu dopadne na všechny čtyři. V každém případě přežije.

Ve Schmidově filmu Hékate sledujeme příběh muže, ovládajícího jednu zamilovanou ženu. Propadá euforii, jako by mu patřil celý svět. Jenže v okamžiku, kdy ztrácí svou milenku, se mu vše rozsype pod rukama. Přichází úplně o všechno, jeho život se stává naprostým fiaskem. Homosexuál Daniel Schmid se snažil rovněž vyrovnávat s láskou a ptal se po tom, do jaké míry skutečně existuje. Či jestli každý není pouze osamělým ostrovem, žijícím iluzí o milostném citu. Jeho inspirátorka a herečka říká ve filmu Stíny andělů: Nemám žádný názor, ale přece tě miluji. Nemám nic než tebe a tvoje kopance. A Fassbinder, ztělesňující jejího protihráče, odpovídá: A to mě právě nejvíce bolí.