Skandál otřásl německými aukčními domy

Co se vlastně stalo? V srpnu loňského roku byly zatčeny tři osoby. Byly obviněny z toho, že deset let prodávaly falzifikáty mistrovských děl klasické moderny z údajné sbírky Wernera Jägera. Nabízely je renomovaným obchodníkům s uměním a zavedeným, seriózním aukčním domům jako Lemperzt, Sotheby’s a Christie’s. Ty je prodaly sběratelům umění, aniž by zpochybnily jejich pravost. Ptáme se, jak je možné, že tato údajná mistrovská díla prošla přísnými kontrolami a zkouškami v aukčních domech, které za tímto účelem zaměstnávají desítky odborníků. Pro ilustraci – u Sotheby’s pracuje například jeden znalec specializovaný pouze na umělecké předměty zhotovené ze stříbra...

Aukční síň Christie's |foto: Pavel Novák

V současné době pochybují odborníci o pravosti padesáti obrazů z tzv. Jägerovy sbírky. Jejich hodnota na trhu je odhadovaná na 100 milionů eur. A opět vyvstává otázka: jak to mohlo plagiátorům tak lehce projít? A jak je možné, že svou činnost provozovali po dobu deseti let? To snad už nemůže být náhoda nebo výjimečně ledabylá kontrola. Vypadá to spíše na komplot, na společný plán, na kterém se podíleli všichni zúčastnění – falzifikátoři, obchodníci i aukční domy. A kdo na to doplatil, byl opět nic netušící zákazník, který sice mohl být znalcem umění, ale ve většině případů slepě věřil seriozitě prodejce.

První vážné pochyby měl v roce 2006 kupec oleje Heinriha Campendonka s názvem „Červený obraz s koňmi“. Vydražil ho v kolínském aukčním domě Lempertz za 2,9 miliónů. Jeho právní zástupce požadoval od Lempertze vrácení celé sumy i provize z prodeje. Aukční dům kupci stručně odpověděl – obraz pochází z prvotřídní německé expresionistické sbírky, s kterou doposud nebyly „žádné problémy“. Nepřiměřená a podivně netečná reakce. Napadá nás – jak by aukční dům jednal v případě menších zakázek? Je možné, že by mu stížnosti nových majitelů uměleckých předmětů v kupní ceně pod milion vůbec nestály za odpověď?

Nezůstalo však jen u tohoto jediného obrazu. Majitelé dalších prací z údajné sbírky Wernera Jägera začali pochybovat o pravosti svých nově nabytých uměleckých děl. Kandidáty na podrobné zkoumání a ověřování pravosti se stal olej Maxe Pechsteina „Ležící ženský akt s kočkou“ v hodnotě půl miliónu, „Tlupa“ Maxe Ernsta – tento obraz koupil známý sběratel Reinhold Würt za několik miliónů, a další obrazy vynikajících malířů jako například Fernanda Legera.

Přestože jsou ve hře sedmimístné sumy, nejde v tomto případě pouze o peníze. Ve středu pozornosti stojí především věrohodnost renomovaných znalců umění a aukčních domů jako Sotheby’s (založen 1744), Christie’s a Lempertz. Horečnatý shon a neustále se zvyšující tlak dosáhnout více v kratším časovém úseku, konkurenční boj – to vše pravděpodobně vedlo k zanedbání a povrchnosti při ověřování pravosti vydražovaných uměleckých děl. Přitom se jaksi pozapomíná pečovat o největší kapitál, který seriózní obchodník vlastní – totiž důvěru zákazníka.