Producentka z alpských hor

Potměšilá anekdota říká, že nejzajímavější sekcí švýcarských filmových přehlídek jsou koprodukce. Samozřejmě už to dávno není pravda, neboť třeba dokument země Helvétského kříže tvoří důležitou součást světové kinematografie. Liberální část filmařské obce objíždí s kamerou ohniska nejrůznějších konfliktů, aby přinášela jejich svědectví, jak ostatně můžeme vidět každoročně na festivalu Jeden svět. Pravdou zůstává, že švýcarští producenti figurují jako koproducenti či producenti v řadě filmů. Vždyť podíl této alpské země je i v rumunském filmu V úterý po vánocích, který nedávno vstoupil do našich kin.

Čtyřicátý šestý ročník tradiční přehlídky v Solothurnu vzdá letos poctu jedné z výrazných tváří evropského producentství. Ruth Waldburgerová navazuje na generaci velikánů, jakými byli Claude Berry či Daniel Toscan du Plantier. Pomáhá na svět uměleckým filmům, ale zároveň produkuje divácké tituly. Navíc spolu s producentkou slavné Amélie z Montmartru Claudie Ossardovou představuje ženy, nastupující na tradiční místa mužů.

Waldburgerová produkovala film Alaina Resnaise Stará dobrá písnička, ale na přelomu milénia spolupracovala i s Godardem. Curyšská producentka byla u objevu ženských režisérek francouzské tvorby 90. let, když pod jejím vedením vznikal první snímek Naomi Lvovski Život mi nenahání strach. Později zastřešovala studii palčivého dívčího dospívání Claire Simonové To pálí. Její jméno najdeme spojené s filmem Pola X, s režisérem Gianni Ameliem či s osmihodinovým opusem Bély Tarra Satanské tango. Mimochodem spolu právě připravují nejnovější dílo maďarského génia, inspirované slavnou historkou o nadlidském filozofovi Nietzchem, jenž se přitom rozplakal nad bitým koněm.

Širokou diváckou obec Waldburgerová získala snímkem Sboristy Christopha Barratiera, jehož Feaubourg 35 běžel i v našich kinech. A co více, při přípravě Johnnyho Sueda objevila v té době neznámého amerického mladíčka, který se na castingu představil jako Brad Pitt.

Ve Waldburgerové v každém případě nelze vidět typickou producentku, jak bychom si představili bohatou švýcarskou princeznu, která zdědila peníze na rozhazování. Sama pochází z alpského kraje a začínala jako sekretářka. Snad proto se v ní snoubí nejlepší kvality této práce, jak jí letos vzdal hold režisér Jacob Berger. Umí bojovat, ale nebojí se peněz. Pochopila, že dobrou kinematografii pohání jedině touha, kterou nelze ničím zaplatit. „Sama pracuje jako dělnice, žije buržoazní život s koupelnou plnou parfémů, myslí jako punker a mluví jako mazaná obchodnice,“ říká Berger. Ví, kdy musí hlídat peníze a kdy vám může svěřit luxusní auto. Potřebuje stejně tak důvěru druhých, aby byla úspěšná. Chrání lidi kolem sebe, když je potřeba, byť si za to žádá svoji cenu. Ruth Waldburgerová uchovává starobylé poslání pravých producentů.