Poslední hezký podzimní den – filmová novinka Ralfa Westhoffa

V roce 2007 získal Westhoffův film „Shoppen“ Bavorskou filmovou cenu za režii. Režisér s ní naložil příkladně: celých deset tisíc eur investoval do nového filmu „Poslední hezký podzimní den“ a vyhrál s ním letošní filmovou cenu (Förderpreis Deutscher Film) dotovanou též deseti tisíci eur.

Claire a Leo se milují, ale při bližším pohledu zjistíme, že se vlastně k sobě vůbec nehodí. Jejich charaktery jsou naprosto odlišné, nemají společné zájmy. Kdyby se příběh neodehrával v tomto století, mysleli bychom, že se oba protagonisti stali obětmi svazku z donucení, zorganizovaným nejspíše rodiči. Ale zřejmě právě proto – podle úsloví o protikladech, které se přitahují – k sobě Leo a Claire patří. A přestože se oba utápějí v pochybnostech a kladou si otázky po budoucnosti jejich vztahu, zdá se, že jsou spolu šťastní.

„Je láska tak komplikovaná, nebo jsme to my?“ ptá se Claire. „Ty jsi komplikovaná, všechno ostatní je jednoduché,“ odpovídá Leo. Ona dělá jógu, ráda čte a píše dlouhé procítěné esemesky. Má strach z nemocí, chce vše prodiskutovávat a svoje kolo si opravuje sama. Jemu se moc mluvit a opravovat kolo nechce, radši se jde projít do přírody. Nemocí se nebojí a nečte.

Claire si stěžuje: Leo se nedá ničím vylákat ze zálohy, projevuje asi tolik citů jako kostka ledu. Leo se cítí ze strany Claire permanentně přetěžován. Nároky na něj kladené jsou přehnané, Claire je tak komplikovaná, že by k jejímu pochopení potřeboval návod k použití. Claire je extrovertní, Leo introvert. Ona je otazník – stále se ptá, chce na všechno znát odpovědi. On je vykřičník – neptá se, nediskutuje, konstatuje.

Zpočátku jsme v roli diváka trochu rozpačití. Claire i Leo vedou dlouhé monology. Sedí a hledí v detailním záběru do kamery, šermují rukama, vysvětlují, ohrazují se, argumentují. Vžíváme se do situace psychiatra s nekonečnou trpělivostí. Záhy nás ale film upoutává. Monology jsou vtipné, originální a v žádném případě nudné. Herecká interpretace hlavních představitelů je brilantní. Julia Koschitzová ztělesňuje Claire, Felix Hellmann Lea. Oba jako divadelní herci vědí jak vést monolog těsně před kamerou, nepřehrávat a přesvědčit. Jejich citové problémy konzultují také jednotlivě s přáteli – spolu o nich nehovoří nikdy.

Westhoffův film je vlastně spíše divadelní hrou. Hrou s chytrými a vtipnými monology a dialogy a přesvědčivě přirozenými hereckými výkony. Určitě se vyplatí film zhlédnout, i když máme občas vtíravý pocit, že už jsme některé úseky kdesi viděli. Že by ve vlastních čtyřech zdech anebo přece jen ve filmu „Harry a Sally?“

Der letzte schöne Herbsttag. Německo 2010. Námět a režie: Ralf Westhoff. 89 minut.