Norimberský sál č. 600 jako muzeum

Psal se 19. říjen 1945, kdy se v Berlíně v budově vrchního zemského soudu u Kleistova parku sešli čtyři soudci ze zemí antihitlerovské koalice vítězných mocností, aby formálně vznesli obžalobu. Samotný proces začal o měsíc později, v Justičním paláci v Norimberku. Město bylo zřejmě vybráno z několika důvodů – jednak se nacházelo v americké zóně, Justiční palác byl prostorný a nepoškozen – údajně si jej spojenci vyhlédli už před koncem války, a proto jej také nezbombardovali. Součástí komplexu budov bylo i velké vězení. Navíc v tom byla i jistá symbolika. V Norimberku se každoročně konala shromáždění nacistické strany a zde se rovněž zrodily rasové zákony.

Norimberský proces začal 21. listopadu 1945 v sále č. 600 ve východní křídle Justičního paláce. Přední reprezentanti Hitlerova režimu byli povoláni k zodpovědnosti za své činy. resp. zločiny proti lidskosti. Na lavicích obžalovaných usedli strůjci nacistického teroru, například Hitlerův druhý muž Hermann Göring, Rudolf Hess či admirál Karl Dönitz, který měl po sebevraždě vůdce 30. dubna 1945 převzít funkci hlavy říše.

Historické místo procesů se nyní stane památníkem. Protože ale v sále č. 600 každé úterý a čtvrtek zasedá porotní soud, návštěvníci se do něj v této době budou moci podívat skrz okna. Čtyři místnosti nad sálem, v podkroví budovy na ploše zhruba 750 metrů čtverečních budou patřit expozici, která je rozčleněna do tří částí. Návštěvníky seznámí s okolnostmi a aktéry hlavního procesu s nacistickými válečnými zločinci, při němž bylo v roce 1946 odsouzeno k trestu smrti 12 nejvyšších žijících představitelů režimu. Sedmi dalším uložil tribunál složený ze zástupců vítězných mocností mnohaleté tresty vězení a tři obžalované osvobodil. Druhá část se věnuje právnímu stíhání nacistických zločinců po roce 1946 v Německu i ve světě, třetí osvětluje význam norimberských poválečných soudů pro mezinárodní právo a dokumentuje jeho vývoj až po dnešní Mezinárodní trestní tribunál v nizozemském Haagu.

Ačkoli charakter výstavy je dokumentární, k vidění bude i několik vzácných originálů, například dvě části původní lavice obžalovaných, krabice určená pro transport dokumentů a skříňový rozvaděč pro elektřinu v sále, detailní dokumentace procesů na filmový materiál si totiž vyžádala mimořádně výkonné reflektory. Tím nejvzácnějším exponátem zůstává ale sál samotný, i když jeho současná podoba má s tou původní před 65 lety už jen málo společného.

Povýšení historického sálu na památník a expozice věnovaná norimberským procesům je reakcí města na vysoký počet návštěvníků především od května 2000, kdy začalo nabízet prohlídky Justičním palácem. Ročně si je nenechá ujít v průměru dvacet tisíc zájemců. Nechvalně proslulá nacistická shromáždění mají ve francké metropoli svou expozici již od roku 2001, kdy bylo otevřeno dokumentační středisko v areálu někdejších říšských sjezdů. Velkou ambicí města zůstává kandidatura na zápis sálu č. 600 coby kolébky mezinárodního trestního práva do seznamu světového kulturního dědictví Unesco.