Z Ruska – 8. 11.
Ruskou kulturní aktualitu, dnes na operní téma, přinesla Jana Klusáková.
Ruský prezident Dmitrij Medveděv podepsal rozhodnutí o tom, že hlavní budova Státního akademického Velkého divadla Ruska (jak zní oficiální název divadla, známého jako Balšój) bude po generální rekonstrukci slavnostně otevřena v roce 2011. Prezident současně jmenoval členy organizačního výboru – ten zajistí přípravu i průběh znovuotevření budovy, jejíž rekonstrukce započala v roce 2005.
V náhradní budově Velkého divadla se 28. října konala premiéra Mozartovy opery Don Giovanni, která rozdělila ruské publikum na ty, kteří aplaudovali vestoje, a ty, kteří demonstrativně odcházeli, ledva dozněly poslední tóny.
Následující údaje čerpám z ruského tisku, který se shoduje na tom, že v novém nastudování Dona Giovanniho ve Velkém divadle je příliš mnoho příliš neoperních sexuálních scén, polonahých žen a mužů a dokonce mlaskne i několik homosexuálních polibků. V představení sice zní Mozartova hudba, ale režisér Dmitrij Černjakov je předělal na ruskou notu: sentimentální a současně tak trochu vulgární. Dirigentem inscenace je Teodor Kurentzis – díky němu je hudební stránka opery přesvědčivější než ta divadelní. Orchestr Velkého divadla dobře zvládá četné úklady autentického provedení (hraje se na nástroje z Mozartovy doby). Zdrženlivý zvuk orchestru (staré nástroje zní komorněji než ty dnešní) vyzařuje vnitřní energii. Je zřejmé, že Kurentzis nepovažuje Mozarta za talentované svéhlavé dítě 18. století, jako četní jiní dirigenti; ctí ho jako génia, jehož hudební myšlenky a obrazy oslovují současníky a přežijí věky. Dokazuje to, aniž by musel v původní hudbě cokoliv měnit a převracet ji naruby. To udělal režisér Dmitrij Černjakov; ve snaze být aktuální vytváří vlastní verzi příběhu. Libreto, které pro Mozarta napsal básník Da Ponte, režisér zásadně předělal. V originální verzi Don Giovanni svádí jednu ženu za druhou: od urozené Donny Anny po sedlačku Zerlinu; polepšit se ho snaží jedna z jeho manželek, Donna Elvíra a sluha Leporelo. Od vraždy Komtura, otce Donny Anny, až do chvíle, kdy Komturův pomník svrhne Dona Giovanniho do pekla, uplyne pouze jeden den. – Černjakov to vidí jinak. Opera ještě nezačala, a na pozadí černé opony čteme seznam členů Komturovy rodiny: Zerlina je dcera Donny Anny, Elvíra její sestřenice, Leporelo vzdálený příbuzný. Ještě před předehrou celá rodina usedá k obědu, včetně Dona Giovanniho, manžela Donny Elvíry. Ale to není všechno. Čarnjakovův Don Giovanni nikoho nesvádí – pouze se nebrání svodům žen, které režisér vidí jako potvory a nymfomanky.Vše se odehraje během necelých tří měsíců, na jejichž konci zůstává Don Giovanni živ, ale už bez osudové přitažlivosti. Nikdo o něj nestojí.
Touto novou verzí Dona Giovanniho vykročilo Velké divadlo do evropského operního světa, zvát ho budou i západní operní festivaly, uzavírají své hodnocení ruští recenzenti.
Nejposlouchanější
Eduard Bass: Purkmistr z Podskalí. Příběh sirotka, který držel vorařské bidlo i život pevně v rukách
-
Balla: Velká láska. Opravdový milostný román, nebo nesmlouvavý a ironický pohled na současný svět?
-
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot. Nadčasový příběh o víře, že dobrota může změnit lidská srdce
-
Srdce, kosti, petržel, šalvěj, rozmarýn, tymián, Art Garfunkel a Paul Simon pohledem Pavla Klusáka
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.