Z Německa: Knižní novinka zkoumá život na východě země

Jeho nový román „Německá pevnina. Účastné pozorování“ (Deutschboden. Eine teilnehmende Beobachtung) představí v telefonátu Eva Novak.

Moritz von Uslar, celým jménem Hans Moritz Walther Freiherr von Uslar-Gleichen, je především novinář a shledává své jméno dlouhým a nepraktickým. Proto ho zřejmě zkrátil. Uslar byl několik let zaměstnán v Süddeutsche Zeitung, pár let psal pro týdeník Spiegel, v současnosti píše pro týdeník Die Zeit. Zveřejnil něco málo knih, napsal tři divadelní hry.

V Německu se o něm začalo mluvit v roce 2004 v souvislosti s vydáním jeho rozhovorů s prominentními osobnostmi. Každému z nich – Micku Jagerovi, Martinovi Walserovi, Hillary Clinton, Luciano Pavarottimu, Woody Allenovi a dalším – položil 100 otázek, které museli zodpovědět co nejrychleji. Otázky si velmi dlouho připravoval, šil je takříkajíc na míru. Kniha měla v Německu obrovský úspěch.

Uslarův nejnovější projekt opět nepostrádá na originalitě. Na tři měsíce se odstěhoval do malého městečka na německém východě. Městys leží v Brandenburku, jmenuje se Overhavel a má čtrnáct tisíc obyvatel. Uslar se ubytoval v zchátralém hotelu, stal se aktivním členem boxerského klubu a štamgastem v místní hospodě. Po třech měsících se vrací do Berlína a veze s sebou na harddisku reportáž, z které později vznikne román, kategorie dobrodružství.

Titul románu, Německá pevnina. Účastné pozorování (Deutschboden. Eine teilnehmende Beobachtung), je výstižný. Uslar pozoruje z bezprostřední blízkosti život v této východoněmecké provincii. Jeho motivace se rapidně liší od záměrů mnoha jeho krajanů, Berlíňanů ze západního sektoru. Ti se po sjednocení zabydleli v končinách okolo čtvrti Prenzlauer Berg a už se trochu nudí. Vše je nové, zrestaurované, bez poskvrnky. Teď sní o domcích v berlínském okolí, které má nádhernou téměř panenskou přírodu. Někteří z nich už zrenovovali staré anebo postavili nové eko-domy. Nic z toho Uslara nezajímá. Chce hlavně vědět, jak opravdu lidé „na východě“ žijí 20 let po pádu zdi.

Většina západních obyvatel vidí ve svých východních znovouzískaných sousedech jen alkoholiky, příživníky, kteří nepracují a pouze pobírají sociální podporu. Ve volném čase se věnují svým koníčkům, ke kterým mimo jiné patří vyznávání myšlenek neonacismu. Velmi zjednodušený a povrchní pohled.

Avšak: tento pohled Moritz von Uslar zcela nevyvrací. Před obchody v brandeburském městečku stojí přesně ti mladí muži, které si Uslar představoval: mají krátké vlasy, tříčtvrteční kalhoty, na hlavě kšiltovky. Jsou potetovaní na pažích i stehnech a občas si sednou za volant, nastartují a nechají krátce zařvat motor. Poté si dlouze a soustředěně odplivnou. Avšak: všichni nepijí a všichni nejsou radikální neonacisti. Někteří také pracují.

Chápejme tuto knihu jako Uslarův příspěvek k všudypřítomnému německému tématu: 20 let po sjednocení. Neodpovídá na všechny otázky. Jeho román je totiž pouhým „účastným pozorováním“.

Moritz von Uslar: Deutschboden. Eine teilnehmende Beobachtung. Kiepenheuer & Witsch 2010. 378 stran.