Z Koreje: Čínské velkofilmy v Pusanu

Na místě byl náš spolupracovník Michal Procházka, který sledoval nejnovější čínské snímky.

Čínské filmy dnes dobývají svět podobně jako tamní džíny či třeba elektronika. Mají občas problémy s cenzurou, se svobodou vyjádření, vznikají v zemi, kde jsou naopak uvaleny kvóty a omezení na dovoz zahraničních titulů. Tamní tvorba ale rozhodně nestrádá nedostatkem finančních prostředků či diváků v kinech. Jen minulý rok se zvedl příjem z návštěvnosti rychlým tempem se kinofikující země středu o osmdesát procent. Není divu, že o tomto potenciálním pokladu sní i kdejaký producent na v uvozovkách divokém Západě i Dálném východě.

Samotné čínské filmy často vyprávějí velká i nákladná dramata, plná sentimentálních příběhů či melodramat ubohého jedince v kolosu té říše. V kurzu jsou příběhy nevinné, ale osudové, tragické lásky, které postrádají sex, násilí, duchařské záhady i příliš hubaté politické provokace. Takový příběh čisté lásky z doby Kulturní revoluce představil estetik plátna Čchang I-mou ve filmu Pod hlohem. Líčí vzplanutí učitelky, poslané revolucí na převýchovu na venkov, k místnímu geologovi. Musí naboso rozhrnovat horký beton, vozit kolečka s pískem, zatímco se svým milým mohou chodit pouze mlčky za sebou po ulici, aby si nepopudili všudypřítomnou stranu. Výsledek je plný klišé a opatrných narážek, ale nakonec vás dojme.

Pusanský festival představil i nejlepší film tohoto roku, kterým je široce koncipované drama, nazvané v českém překladu Trauma. Jde o další velké plátno Xiaoganga Fenga, kterého si budou někteří pamatovat z čínské verze válečného dramatu Zachraňte vojína Ryana, mezinárodně distribuované pod názvem Assembly. Tentokrát čínský Spielberg skládá dohromady velké melodrama dvou rodin, připomínající vzdáleně Styronovu Sophiinu volbu. Jen zdejší tragédie matky se odehrává mezi dvěma přírodními katastrofami, které postihly Čínu. Pod betonovým panelem trosek tangshanského zemětřesení z roku 1976 uvíznou obě její děti, mezi nimiž musí volit jednoho, koho půjde zachránit. Nešťastná žena pak žije celá tři desetiletí s traumatem, který zrcadlí i rozpad tradiční rodiny v podmínkách čínského komunismu. Ve skutečnosti byla shodou náhod přeci jen zachráněná a vyrůstá u adoptivní rodiny čínských vojáků. Se svou biologickou matkou se setkává teprve při dalším zemětřesení, kdy jsou obě odloučené ženy schopné se smířit. Vidíme stařenu, která padne na kolena před svou dcerou, ale i nešťastným osudem, který jí připravil o život. A prosí o odpuštění. Nic nežádá, nic nevyčítá, zatímco dcera se omlouvá za všechny ty roky, kdy se před mámou zapírala.

V čínské říši je totiž vždy něco nad vámi většího, co vás pohltí, zničí anebo zahrne svou pohostinností. Z hlediska té širé země a tisícileté historie zůstáváte jenom chabým hlasem, kterému se nedostane sluchu, s nímž si osud naopak pohrává. Při jednom zemětřesení vám sebere rodinu, při druhém vám ji zase vrátí. Jen mezitím uplyne několik desetiletí.