Češi v Koreji, Korejci v Praze

Letošní ročník věnoval jednu sekci o šesti filmech dokonce české tvorbě. Na festival míří také náš spolupracovník Michal Procházka.

Kdyby se vám dostaly do rukou korejské noviny či jste rozuměly nějaké debatě v tamní televizi, dost možná byste pochopili, jak vážně tam probírají osud své země či vůbec kultury. Nakonec není divu, když Korejský poloostrov zůstává i po šedesáti letech rozdělený válkou, aniž by byla kdy podepsaná mírová smlouva. Vedle množství válečných filmů a politických, někdy tendenčních dramat se historie vepisuje i do originální expresivity a drsné estetiky tamních snímků. Lze se například domnívat, že vlna korejských seriálů našla v celé Asii vřelou diváckou odezvu i proto, že melodramata jejich příběhů se napájejí z kolektivní zkušenosti skutečných rodinných tragédií. Několik generací tu vyrůstalo s nezhojitelným pocitem ztráty či rozdvojené identity, jak ostnatý drát rozdělil i jejich rodiny. Platí, že film se utvářel v zemi ženšenu jako svébytný odraz společenských změn i transformace společnosti, která se naučila přejít za třicet let z pozice zaostalé rozvojové země až k supermodernímu high-techu.

město Pusan hostí 15. ročník soutěžního filmového festivalu |foto: pusansouthkorea.mobi

Pražský festival uváděl několik vybraných snímků, které byly takovou lehkou ochutnávkou široké produkce, natáčející více jak 70 titulů ročně. Sen byl posledním filmem Kim Ki-duka, který se pokusil opět spojit thriller s příběhem. Sledujeme příběh dvou náměsíčných cizinců, kteří prožívají svůj vztah zástupně skrze traumatické sny a snové reminiscence, které náhle zasahují do skutečnosti. Mísí se s naší realitou, znejišťuje diváka. Film dále rozvíjí především kimkidukovské outsiderské téma, podle něhož každé setkání či sblížení mezi lidmi musí být doprovázené srážkou, symbolickým bojem, kterým musí oba projít.

Sen režiséra Kim Ki-Duka|foto: hongkongfilmposter.bcmagazine.net

Naopak v Pusanu se pokusili tamní dramaturgové přiblížit podobu české kinematografie, což je skutečně převratnou událostí, vezmeme-li v úvahu velikost tohoto světového festivalu, zdaleka největšího v Asii. Mimochodem to lze určitě přičítat na vrub i slabosti, kterou Korejci chovají pro Prahu a naši kulturu, ale i určitému tematickému rozvoji domácí tvorby. Nicméně sekce Český film dnes: kinematografie liberalizace ukazuje šest titulů z posledních dvou let.

Na programu bude Hřebejkova Kawasakiho růže, ale také Špačkova Pouta či 3 sezóny v pekle Tomáše Mašína. Osobně své filmy uvedou v Koreji i dvě režisérky, Irena Pavlásková představí Zemský ráj to napohled, Jitka Rudolfová zase Zoufalce. Dramaturgové nezapomněli ani na dokumentární film, který bude zastupovat Katka Heleny Třeštíkové.

Kawasakiho růže |foto: topzine.cz

Je dobře, že český film už nejsou jenom ony lidové komedie, které zaplavují kina, až z nich spolu s americkými hity vytlačují každý jen trochu náročný film. Naopak srší hláškami, vtipy a hereckými estrádami. O to chvályhodnější je, když se zahraniční dramaturgové snaží mezi těmi nášupy knedlíkové zábavy najít nějaké zajímavé kusy. V tomto případě zároveň podporují chatrné sebevědomí zakomplexovaného filmu, který se jen velmi zdráhavě odhodlává k nějaké odvážné výpovědi.