Z Itálie: Schnabel natočil elegii palestinských žen
Na právě probíhajícím benátském filmovém festivalu si odbyl premiéru nový film amerického režiséra Juliana Schnabela, autora známého snímku Basquiat. V novince s názvem Miral se pokusil pojmout celou historii palestinského útlaku. Jak na místě zaznamenal náš spolupracovník Michal Procházka, s napětím se očekávalo, že se kolem něj rozvine žhavá politická debata.
Ta se nakonec nekonala, ať už to bylo kvůli těžkosti a didaktičnosti filmu. Autor navíc zvolil odlišný pohled na chronický blízkovýchodní konflikt, než jak jej jsme zvyklí vnímat v televizi a ve zprávách. Spor o vyprahlou zemi plnou zbořených chrámů a posvátných kamenů, který se odvíjí od počátků vzniku státu Izrael, vypráví prostřednictvím příběhu čtyř žen.
Na filmovém plátně Schnabel zobrazil i skutečnou postavu Hind Husseinové, jež založila ve čtyřicátých letech školu pro palestinské sirotky z vyhlazených vesnic a z rodin, které se staly obětí represí. Mimochodem ztělesnila ji slavná herečka Hiam Abbasová. Naopak vězeňkyně Fatima zastupuje generaci revolucionářů z doby následující po šestidenní válce z roku 1967, kdy se formovalo hnutí palestinského odporu i začínal jeho v uvozovkách teror.
V tragickém příběhu Nadii můžeme vidět příklad bezejmenných osudů zneužívaných žen, kterým často nezbývalo než volit mezi domácím vězením tradiční arabské rodiny a pochybným, byť nezávislým životem po nočních klubech - a vůbec na okraji marginalizované, ponižované společnosti. Autoři nemají žádného studu ani zábran před rétorikou, ohánějící se velkými slovy o svobodě a útlaku. Vznikl z toho v uvozovkách západní film v anglickém, případně americkém znění o Palestině. Okupace a život druhořadého občanství je jako nemoc požírající člověka na duši, říká se v díle zachycujícím bolest i hrdost celých generací. Schnabelova fotografie z toho dělá trochu exemplární demo propagační kampaně Spojených národů.
Naštěstí tento film stojí zároveň na obyčejných lidských osudech těch, které celé roky tiše vzdorovali ponižování, nabírajícím nejrůznějších podob. Nakonec hlavní postava filmu - dívka perského jména Miral je představitelkou už moderních palestinských žen, které vystudovaly v zahraničí a hlasitě se hlásí ke svým právům. Mimochodem jejím skutečným předobrazem je novinářka, která zpravuje po celém světě o současné politice.
Nicméně v moderním znecitlivělé současnosti je na Schnabelově filmu zajímavá optika jeho pohledu, který z krvavého mezinárodního problému nedělá morbidní klání o to, kdo v něm má více pravdu, kdo je pošpiněn větší vinou. Komu budeme my, lidé vzdáleni tisíc kilometrů, v uvozovkách fandit a držet palce. Poselství příběhu Miral naznačuje, že nespravedlnost a útlak nikdy nevyhrajete terorismem, ani násilím, ale především vzděláním a starostí o nové generace, které mohou budovat už lepší svět. Nebude se to asi líbit revolucionářům, ale je to tak, jak říkala Hinda Husseinová už na konci 40. let.
Nejposlouchanější
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
-
Eduard Bass: Purkmistr z Podskalí. Příběh sirotka, který držel vorařské bidlo i život pevně v rukách
-
To jeli dva ve vlaku. Poslechněte si krátkou komedii Zdeňka Svěráka, který slaví 90 let
-
Srdce, kosti, petržel, šalvěj, rozmarýn, tymián, Art Garfunkel a Paul Simon
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
