Z Maďarska: Za pultem v Budapešti.

3. září 2010

V Budapešti je nyní k vidění zajímavá i odvážná výstava fotografií a designu, která se snaží nezaujatě a bez ideologického balastu reflektovat období postsocialistické transformace. Podívat se byl i náš spolupracovník Michal Procházka.

Těžko říct, jestli to byla náhoda. Nicméně nová výstava přibližující v budapešťském muzeu Mücsarnok v uvozovkách fenomén postsocialistické ekonomiky v současném umění se jmenuje Over the counter - tedy česky něco jako Za pultem či Za přepážkou. Českému návštěvníkovi se mohou asociovat seriály z minulé doby, které vypovídaly o socialistické komunální střední třídě. Zdejší díla však odrážející i ty nové monetární, kapitalistické či jinak divoké sny, vystavěné na socialistických základech. V jistém smyslu by se název dal přeložit i jako „zpět proti proudu".

Samotný výstavní palác stojí na slavném náměstí Hrdinů v Budapešti, kde si Maďaři připomínají v nadživotní velikosti galerii svých hrdinů i podivuhodně temné siluety prvních kočovníků, kteří přišli před tisíci lety z Asie do střední Evropy. Stejně tak výstava fotografií a designu, umístěná tvůrčím způsobem v prostoru, odhaluje rovněž i temnou zaslepenost před dvaceti lety osvobozené společnosti. Uvěřili jsme, že kouzelným proutkem se lze přenést ze socialismu do čistého kapitalismu bez slitování a soucitu, jako by to bylo v pohádce. Lidé, kterým bylo čtyřicet let, se najednou znovu narodili - jen už bez dětství, bez minulosti a bez zodpovědnosti.

02133294.jpeg

Výbušnost divoké, ze řetězu utržené svobody vystihuje vtipně už krabička sirek rumunského umělce Mircea Cantora, která má zapalovací hlavičky na obou stranách. Úsměv na tváři vyvolává fotografie snad bulharského zašlého paneláku, na jehož střeše září billboard: Chlapi, tohle sice není Los Angeles, ale je také prima místo k životu. Inzerujte zde!

Výstava se však zaměřuje především na vystižení křehké symbiózy, v níž obě společenské epochy existují ještě vedle sebe. Vidíte moderní expozici k historii hornictví v Maďarsku, která připomíná umouněným chlapům s temnýma očima, že mohou vzít iniciativu do svých rukou. Kristina Inčiuraite spojuje novou společenskou hru na přežití „survival" se starými fotografiemi zimních radovánek. za pozornost stojí fotografický cyklus Mladena Stilinoviče, který zachytil lidi s nákupními igelitkami zadarmo. Českou republiku zastupuje Kateřina Šedá se svým slepým plánem absurdní továrny v polích. Clemens von Wedemeyer zase inscenoval jakýsi absurdní přijímací pohovor v prostorách zanedbaného skladu. Před vašima očima postávají dva figuranti v obleku, zatímco spolu procházejí kádrový dotazník.

02133295.jpeg

Celé to uvádí provokativní kreslený vtip rumunského grafika Dana Perjovschiho, na níž se setkávají dvě postavičky - obchodník s kreditní kartou a pracant se srpem a kladivem. Máme leccos společného, stojí pod tím napsáno. Jistě nelze stavět na stejnou úroveň vězeňský socialismus a kapitalismus bez hranic. Nicméně v tom prudkém přechodu či střetu dvou epoch se ukázaly být rychlé peníze transformace podobně nepřátelské a ničivé, jako mohla být ideologická represe. Dokonce se minulost spojila s budoucností v takovém společenském patvaru.

autor: Michal Procházka
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu