Z Německa: Rekonstrukce vzorkového domu na sídlišti Römerstadt ve Frankfurtu
Tři roky trvalo restaurování vzorkového domu na sídlišti Römerstadt ve Frankfurtu. Dům ‚Ernsta-Maye', nesoucí jméno architekta a urbanisty, je nyní přístupný veřejnosti. Podrobnosti zaznamenala naše spolupracovnice v Německu Eva Novak.
V roce 1929, kdy byla v Praze vypsaná architektonická soutěž na sídliště Baba, bydleli ve frankfurtském Römerstadtu už rok noví nájemníci. Na rozdil od hanspaulského sídliště, které bylo původně také plánováno jako sociální, s volně stojícími domy, postavili frankfurtští urbanisti jednopatrové řadové domky s malými zahrádkami uprostřed zeleně.
V rámci sídlištního projektu ‚Nový Frankfurt' bylo v letech 1925-30 postaveno ve Frankfurtu pět nových sídlišt. Dnes platí - vedle známého projektu Weißenhof ve Stuttgartu a Bauhausu v Děsavě - za vynikající a ukázkovou architekturu rané německé moderny.
Ještě před pár lety mohli obyvatelé sídliště pozorovat skupiny studentů architektury s profesory, kteří se procházeli mezi domy a občas brali za kliku v naději, že mohou vidět funkcionalistické domky zevnitř. O tři roky později, a poté, co společnost Ernsta Maye zaplatila ze svého konta 280 tisíc, zaskvěl se jeden z domů v původní kráse. Během plánování a v průběhu prací, byly sami památkáři překvapeni barevností vnitřního vybavení sociálních domů.
88 čtverečních metrů obytné plochy hraje do slova a do písmene všemi barvami.
Vstupujeme černě nalakovanými dveřmi do předsíně, zářící citrónovou žlutí. Zde nás upoutají dveře do jídelny lososové barvy. Již v jídelně obdivujeme praktické, vestavěné skříně - nalakované na oranžovo. Okenní rámy jsou vyvedené v kobaltové, zatímco kuchyň v briliantové modři, což má určitou logiku. Tato barva se také používá v potravinářském průmyslu.
Kuchyň stojí za speciální odstavec. Jedná se totiž o jeden z prvních exemplářů tzv. ‚Frankfurtské kuchyně', která vešla do dějin vnitřní architektury. V roce 1926 ji pro Ernsta Maye navrhla vídeňská architektka Schütte-Lihotzky. Místnost byla navržena tak, aby všechno důležité bylo dosažitelné jedním hmatem, bez neustálého pobíhaní sem a tam. Ultramoderní elektrický sporák, zavěšené skříňky a dokonce speciální úzká skříň na žehlící prkno nadchly nejednu hospodyni.
Sociální domky byly na tehdejší dobu špičkově vybavené: byly dálkově vytápěné a měly teplou vodu. To si ve 30 letech v Německu mohly dovolit jen bohaté rodiny. Předzahrádky byly koncipované jako užitné s ovocnými stromy, zeleninovými záhony a malými trávníky - na bělení prádla.
I vnitřní zařízení je do nejmenšího detailu původní. Počínaje lampami, přes nábytek, vypínače až po vodovodní kohoutky. Na dřezu leží kus 'mýdla s jelenem', psacímu stolu vévodí černý telefon s otáčivým číselníkem. Jediné, co bylo nutné nově vytisknout, byly tapety.
Restaurátoři, památkáři a kunsthistorici odvedli kus poctivé práce. Dům je od poloviny srpna otevřený pro veřejnost.
Ernst-May-Haus, Im Burgfeld 136, Frankfurt am Main, přístupný od pondělí do pátku mezi 11 a 16 hodinou.
Nejposlouchanější
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
-
Eduard Bass: Purkmistr z Podskalí. Příběh sirotka, který držel vorařské bidlo i život pevně v rukách
-
To jeli dva ve vlaku. Poslechněte si krátkou komedii Zdeňka Svěráka, který slaví 90 let
-
Srdce, kosti, petržel, šalvěj, rozmarýn, tymián, Art Garfunkel a Paul Simon
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka