Z Francie: Letní šortky v Grenoblu

Grenoble - město ukryté v kotlině savojských Alp láká v létě na krátké filmy, které se promítají každoročně přímo mezi tamním kostelem a divadlem. Tradice šortek z Grenoblu vznikla už před třiatřiceti lety, kdy se vedení místní filmotéky dohodlo s majitelem restaurace U kulatého stolu. Ten chtěl oživit prostor na náměstí a přilákat další hosty do podniku, kde by se mohli lidé dívat na filmy rovnou od svého stolu.

TOSHIBA Exif JPEG |foto: commons.wikimedia.org

Díky tomu jde o vůbec nejstarší festival krátkého filmu ve Francii, který je dokonce ještě letitější než slavná soutěžní přehlídka v Clermont-Ferrand. Rámuje dobu, kdy začali Francouzi uvažovat o důležitosti podpory krátké metráže. Přišli na to, že bez filmových šortek není ani kvalitní velké kinematografie. Právě tato scéna nabízí prostor experimentům, novým talentům i začínajícím producentům, kteří mohou posléze oživit usazené prostředí jinak komercí určované kinematografie.

Od talíře či džbánku z vínem jste mohli vidět vybrané snímky především z rozvinuté francouzské produkce, neboť jinde v Evropě netočí tolik snímků malých forem. Počet se odhaduje na asi čtyři sta kraťasů - s oficiálním razítkem francouzského ústředí filmu. Neoficiálně je jich možná čtyřikrát tolik. Na programu byla například oscarová Logorama či animovaný film režiséra Bastiena Dubois Madagascar - zápisník z cest, v němž načrtává svoje vzpomínky a dojmy z cesty do Afriky.

|foto: formatcourt.com

V rámci tematické sekce Výběr AniFestu se představila i nejmladší generace české animace, kterou zastupovala například animovaná malba Lucie Šimkové-Sunkové Pelargonie vyprávějící o lásce, která se osudově mine v nočním podniku. S dobrou odezvou se setkala metoforická groteska střední Evropy Hrouda Jaromíra Plachého, v níž podivné hroudy požírají a zase vyplivnou malého roztomilého hrdinu. Diváci živě reagovali také na komedii Chybička se vloudí Anety Kýrové, která si pohrává se záměnou dětí jedné lidské a druhé medvědí rodiny, v níž se musí šťastní nešťastní rodiče nakonec přizpůsobit svému potomkovi.

Nakonec ale největším zážitkem zůstala samotná večerní atmosféra z náměstí s filmovým plátnem, které najednou svede dohromady stovky místních lidí. Člověka dojme, jak takový jednoduchý nápad může přispět k městskému kulturnímu životu. A český návštěvník si položí otázku, co by se asi muselo stát, aby nějaká české restaurace například z pražského či brněnského náměstí přišla s podobnou iniciativou? A chtěla pro své hosty založit malý filmový festival, který by lákal na filmy - a pomocí českého pivního kýče jen nerýžoval peníze z peněženek cizích návštěvníků, jak se to obvykle dělá.