Na Shakespeara v letním Londýně

Na co jiného jít v Londýně nežli na Shakespeara? Přiznám se, že nový Globe, nezastřešené divadlo, které bylo ve čtvrti Soutwark v 90. letech minulého století postaveno podle vzoru starých alžbětinských scén, při své návštěvě Londýna nikdy nevynechám. Nejen proto, že je možné tu získat lístek za 5 liber (k stání v prostoru kolem jeviště), ale především pro jeho nezaměnitelnou atmosféru. Letošní sezóna je ve znamení Jindřichů. K vidění jsou oba díly Jindřicha IV., Jindřich VIII. a na konci tohoto týdne přibude nová hra Howarda Brentona Anna Boleynová.

Howard Brenton - autor novinky Anne Boleyn |foto: essentialwriters.com

K návštěvě jsem si vybrala u nás neuváděnou poslední Shakesparovu hru Jindřich VIII., která proslula tím, že při jedné z repríz divadlo vyhořelo. Jindřich VIII. původně uváděný pod názvem Všechno je pravda, zpracovává krátkou epizodu ze života tohoto vládce, mapující spor s kardinálem Wolseyem a Jindřichův příklon k nové církvi. Do jaké míry v jejich sporu šlo o zrušení manželského svazku s Kateřinou Aragonskou a možnost sňatku s její komornou Annou Boleynovou, se už dnes asi nedozvíme. V době napsání hry uplynulo teprve 10 let od smrti Alžběty, dcery Jindřicha i jeho druhé ženy Anny Boleynové, takže obě tyto postavy jsou prezentovány pozitivně. V inscenaci Marka Rossenblatta se nám Jindřich VIII. Dominica Rowana představuje jako charismatický, sportovně založený muž (poprvé se s ním setkáváme, když hraje s přítelem tenis) a šprýmař (s Annou se setkává v okamžiku, kdy se svými přáteli vstoupí v masce na ples pořádaný kardinálem), který ovšem dokáže v mžiku.vklouznout zcela přirozeně do hermelínového pláště a rázně si prosadit svou. Důležitou roli hrají obě ženy. Kate Duchçne vytvořila pozoruhodnou studii nešťastné a odhodlané Kateřiny. Zaujme jak ve svém trpkém - a na svou dobu odvážném - sporu s kardinálem, tak i v předsmrtné scéně, kde bojuje nejen s tělesnou bolestí, ale i přízraky. Miranda Raison jako Ann Bullen (bude hrát i titulní roli v nové hře Anne Boleynová) doslova vyzařuje vnější i vnitřní krásu a vůbec se tedy nedivíme, že dokázala krále tak okouzlit. Pozoruhodnou hereckou proměnlivost nabízí Amanda Lawrence, která nejen rámuje děj hravým prologem a epilogem, ale v průběhu děje s přehledem zvládá jak roli němého králova blázna, tak i výřečné Anniny komorné Virginie. Hra sama je zvláštním zřetězením více či méně zajímavých epizod, v nichž se střídají obrazy dvorských intrik a lehce humorně laděných komentářů postav z lidu. Herecký i mluví projev herců je precizní, ale pro cizince je tříhodinová historická hra s nepřehlednou spoustou jmen přece jen dost velkým oříškem.

Jindřich VIII. v londýnském Globe |foto: John Tramper

Další Shakespeare je k vidění v Old Vic Theatre. Ve spolupráci uměleckého ředitele Kevina Spaceyho a amerického režiséra Sama Mendese (alias divadla Old Vic a Brooklynské hudební akademie) tu funguje už druhým rokem tzv. Bridge Project, na němž se podílejí britští a američtí herci. Letos v létě jsou v jeho rámci uváděny dvě Shakespearovy hry - Bouře a Jak se vám líbí. I když obě inscenace nabízejí scénicky poutavou podívanou : Bouři se kouzlí s točnou jako magickým kruhem a záblesky skutečné vody v zadní části scény projektované na zeď, v Jak se Vám líbí zase s proměnou kouzleného lesa ze zimní krajiny na zelený háj s vysokou trávou, ani jedno z představení nezaujme tak úchvatnými výkony, na jaké jsem v anglickém divadle zvyklá. Za hvězdy souboru jsou považováni Stephen Dillane, Christian Camargo a Juliet Rylance. A právě ti pobrali největší role. Dillane hraje Prospera v Bouří jako manipulátora s exhibicionistickými sklony a filozofa Jacquese v Jak se vám líbí jako trochu ošuntělého tuláka (některé kritiky přirovnávají jeho image k Bobu Dylanovi). Američan Camargo zaujme především jako duch Ariel - podobá se ptáku v kleci, který přes věrnou službu pánovi stále touží rozepnout křídla a rozletět se ke svobodě. V komedii jako třeskutě naivní, chvílemi až tupý Orlando je méně výrazný. Éterická Juliet hraje naivní Mirandu i furiantskou Rosalindu s nasazením a espritem, její silnou stránkou je především perfektní přednes blankversu. Celkově se ale dá říci, že herci spíše deklamují, chvílemi na hranicích slyšitelnosti, nežli hrají. Vidět Shakespeara v Old Vic je sice zážitek, ale přece jen jsem očekávala větší akčnost a méně tradicionalismu. Nejsem se svým názorem sama. Od britské kritiky sklidil Mendes nepříliš vstřícné recenze, jeden z kritiků mu dokonce doporučil, aby se už raději vrátil k filmu.

Bouře a Jak se vám líbí v londýnském Old Vic Theatre |foto: Old Vic Theatre