Z Německa: Další ze životopisů Almy Mahler-Werfel

Oliver Hilmes, autor biografie, která byla znovu vydaná pod názvem ‚Witwe im Wahn'(Vdova v bludu) se vůči paní Mahler nechová zrovna galantně. Tyto stránky by jistě nedočetla do konce. Alma Mahler, hýčkaná a rozmazlovaná svými slavnými, umělecky nadanými manželi a neméně úspěšnými milenci. Alma Mahler, saloničre, femme fatale, vídeňská krasavice. V jejím uměleckém salónu si na počátku 20. století ve Vídni a později v New Yorku podávali kliku slavné osobnosti. Provdaná byla za Gustava Mahlera, Waltera Gropia a Franze Werfela. Tato manželství prokládala aférami s Oskarem Kokoschkou a Gustavem Klimtem.

Dodnes, téměř padesát let po její smrti, není její obraz stále ještě ucelený: pro příznivce byla nepostradatelnou múzou mnoha velkých mužů, pro kritiky prostě jen panovačnou a sexuálně náruživou ženou, která své prominentní partnery jen používala a využívala jich. Alma byla obdivovaná a nenáviděná. Pro Gustava Mahlera byla ‚nejmilovanější holčičkou', pro Oskara Kokoschku ‚krásná a svůdná jako žádná jiná'. Její poslední manžel, básník Franz Werfel, ji nazýval ‚životadárkyní a strážkyní ohně'. Ostatní to viděli jinak. Pro ně byla Alma Mahler prostě jen ‚monstrum' - tak se o ní vyjádřil Theodor W. Adorno, ‚nabubřelou Walkýrou' byla pro spisovatelku Claire Goll. Richard Strauss ji označil jako 'zhýralou ženu' a Marietta Torberg, žena spisovatele Friedricha Torberga, si už vůbec nebrala servítky a nazvala jí prostě ‚kloakou'.

Alma Mahler-Werfel|foto:flickr.com ,AFP

Historikovi Oliveru Hilmesovi, specializujícímu se na biografie slavných osobností, byly k dispozici nové, dosud nezveřejněné prameny. K nejdůležitějším z nich patří tisíce dopisů a pohlednic a deníky z pozůstalosti Almy Mahler, které byly léta považovány za ztracené. Informace pro veřejnost, obsažené v těchto nových podkladech, umožňují zcela jiný pohled na osobnost této rozporuplné ženy.

Gustav Mahler|foto:flickr.com

Obraz mladé Almy a jejího manželství s Gustavem Mahlerem se zásadně neodlišuje od pohledu v předchozích biografiích. Mění se až po Mahlerově smrti, po které Hilmes dokresluje na podkladě deníkových záznamů četné zajímavé detaily. Například choulostivé téma milostného trojúhelniku Alma - Kokoschka - Gropius není nikde tak do detailu popsáno jako zde. A proto je čtenáři jasné, že autor nepatří do tábora Alminých obdivovatelů.

Titul knihy ‚Witwe im Wahn' lze v tomto případě přeložit jako ‚Poblouzněná vdova'. Hilmes zdůvodňuje název knihy klinickými nálezy, které byly součástí pozůstalosti a podle nichž chování Almy vykazovalo jasné příznaky hysterie. Faktem zůstává Almin antisemitismus, doložený dopisy a deníkovými záznamy. Její obdiv k Hitlerovi byl znám a bohužel i její deníkové vyjádření o Franzovi Werfelovi, kterého si vzala necelých pět let poté, co napsala: ‚Už ho nemiluji. Můj vnitřní život už nemá s jeho životem nic společného. Už se zase zcvrkl do toho malého, ošklivého, obtloustlého žida, jakým byl dřív.' A Willymu Haasovi, ghostwriterovi její biografie, píše v padesátých letech v New Yorku: ‚Vynech prosím celou židovskou otázku.' Gustav Mahler kvůli ní dokonce konvertoval ke katolicismu. Byla prostě pro většinu mužů neodolatelná.

Oliver Hilmes:Witwe im Wahn|foto:flickr.com

Oliver Hilmes: Witwe im Wahn. Das Leben der Alma Mahler-Werfel, nakladatelství Pantheon, Mnichov 480 stran