Výstava o Libuši Moníkové v PNP
Některým českým spisovatelům se mnohdy dostane většího věhlasu v zahraničí, než doma. Podobné je to s odezvou na literární dílo Libuše Moníkové, která v roce 1971 emigrovala do Německa. Původně chtěla pracovat jako germanistka, ale nakonec se rozhodla pro dráhu spisovatelky. Za svůj literární jazyk si zvolila němčinu, která jí, narozdíl od češtiny, poskytovala možnost reflexe. Cesty spisovatelky Moníkové sleduje výstava k desátému výročí autorčina úmrtí v Památníku národního písemnictví nazvaná Libuše Moníková: Moje knihy jsou drahé, která je otevřena do 13. dubna. K dostání je rovněž katalog , ve kterém jsou poprvé publikovány Moníkové rané česko-německé texty z pozůstalosti, kterou Památník národního písemnosti spravuje. Na význam literárního odkazu Libuše Moníkové se Ivana Myšková ptala autorky projektu a kurátorky výstavy Lucie Koutkové.
Nejposlouchanější
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
-
Eduard Bass: Purkmistr z Podskalí. Příběh sirotka, který držel vorařské bidlo i život pevně v rukách
-
To jeli dva ve vlaku. Poslechněte si krátkou komedii Zdeňka Svěráka, který slaví 90 let
-
Srdce, kosti, petržel, šalvěj, rozmarýn, tymián, Art Garfunkel a Paul Simon