Adam Rapp / Zdeněk Janáček: Hodinová hra

Divadlo Na zábradlí uvedlo 12. ledna v Eliadově knihovně hru současného amerického dramatika, režiséra a prozaika Adama Rappa Red light Winter. Pro svou inscenaci ji režisér Zdeněk Janáček radikálně upravil. V programu divadla ji naleznete pod názvem Hodinová hra.

Nevím, zda se dnes ještě diskutuje o tom, kam až režisér při inscenování divadelní hry může dojít. Zda má k textu přistupovat s posvátnou úctou a tlumočit slova básníka, či zda je pro něj text jen výchozím materiálem, jednou ze složek budoucí inscenační vize. Ten spor hořel nejurputněji před více jak padesáti lety, kdy avantgardní režiséři pociťovali zoufalý nedostatek her vypovídajících o jejich současnosti. Za těch padesát let se náš názor na to, jak může divadelní hra vypadat, dost změnil. A nutno říct, že rozhodně není úzkoprsý. Spor o úpravách a znásilňování textu básníka vyhasl díky experimentům samotných autorů. Dnes se dere do popředí odlišná otázka: Co divadelní hra umožňuje, jaké téma a příběh poskytuje?

Adam Rapp v Red light Winter nabízí poměrně konvenční a realistický příběh dvou amerických kamarádů, kteří se s bágly na zádech vydali objevovat Evropu. Do laciného amsterodamského hostelu si pozvou prostitutku z red light districtu. Davis zastupuje amerického sexistického extroverta, jenž si užívá v amsterodamských coffee shopech. Matt je jeho introvertním protikladem a můžeme si za ním představit tu intelektuálnější, méně sebejistou část americké populace. Dva kontrastující typy představují dva odlišné postoje ke světu, k umění, k ženám i k prostitutce Christině, třetí postavě hry. Skrze tuto kontrastnost rozvíjí Rapp příběhy svých hrdinů a vztahy mezi nimi.

Je to málo nebo hodně na jednu divadelní hru? Pro režiséra pražské inscenace, Zdeňka Janáčku, zřejmě ne dost a proto se rozhodl roli extrovertního Davise obsadit herečkou. V Eliadově knihovně se rázem začne odvíjet naprosto odlišný příběh. Převleková role hru pro diváka neustále zcizuje. Protiklad mezi Mattem a Davisem se ztrácí. Erotické scény Davise a prostitutky Christiny, respektive Natálie Drabiščákové a Magdalény Sidonové, neustále diváka upozorňují na to, že všechno je jen hra, navíc nadmíru stylizovaná. Zároveň v inscenaci probublává původní Rappova konverzační upovídanost a civilnost. A diváka vrací k jakémusi realistickému příběhu, kterému je ale těžké porozumět. Nakonec je divák natolik zmaten tím, kdo vlastně hraje jakou roli, že na porozumění rezignuje a je vděčný, že Hodinová hra v amsterodamském hodinovém hotelu trvá vskutku jen tu hodinu.