Nejnavštěvovanější budova v Paříži

Už v roce 1969 se Georges Pompidou rozhodl, že vybuduje otevřené a kulturní místo uprostřed Paříže. Nápad nepochybně vzešel z pohnutých studentských událostí na jaře roku 1968, vzorem byly Modern Gallery v Londýně a MOMA v New Yorku. Soutěže na projekt takové budovy se účastnilo několik stovek umělců-architektů, v těžké konkurenci zvítězila dvojice mladých umělců: Richard Rogers a Renzo Piano, kteří přišli s projektem industriální podoby; Pařížané však brzy začali jejich stavbě říkat plynárna nebo ropná rafinérka, podobně jako kdysi přezdívali slavnou Eiffelku andělem sebevraždy.

V útrobách Beaubourgu se ukrývají skvosty současného umění, díla Picassa, Braqua i Légera, stejně tak i Matisse, Vlamincka a dalších významných umělců. Své místo tady našli i čeští tvůrci: Jan Zrzavý, Jan Bauch, František Tichý i Toyen.

Nápad vytvořit kosmopolitní místo přístupné všem si přivlastnila pravice, tvrdí už dlouho nahněvaná levice, která je přesvědčena o tom, že to je její původní myšlenka. Pojetí stavby rozhodně neodpovídá klasickému ideálu a vkusu. Georges Pompidou ale až do konce svého života zvolenou koncepci hájil a podporoval; po jeho smrti v roce 1974 se věrnou ochránkyní díla stala jeho žena Claude Pompidouová.

Beaubourg se stal výzvou pro příští francouzské prezidenty k budování dalších architektonických unikátů: Valéry Giscard d´Estaing se proslavil stavbou Musée d´Orsay, François Mitterrand ohromil svět hned několika stavbami, Vítězným obloukem na Défense, skleněnou pyramidou na nádvoří Louvru, Operou na Place de la Bastille a monumentální novou francouzskou Bibliotheque nationale. A Jacque Chirac pak využil svého prezidentského období k podniku neméně významnému - ke stavbě Muzea umění Asie, Afriky a Ameriky na nábřeží Branly v sedmém pařížském okrsku.

V Beaubourgu nejsou jen výstavní prostory, ale také rozsáhlá, stále ještě bezplatná, knihovna, kino, Muzeum moderního umění, středisko designu, filmotéka, Centrum experimentální hudby, butiky a kavárny. Šesté patro nabízí restauraci U George, včetně úžasné vyhlídky na celou Paříž, na střechy a kostely přes Notre Dame až k Sacré-Coeur; bohužel, dnes už není možné vyjet zadarmo po eskalátorech až nahoru, jak tomu bylo původně, ale pouze za poplatek šest euro. "To už není stavba pro lidi, tak jak jsme ji zamýšleli", prohlásil před šesti lety jeden z jejích tvůrce Richard Roger. Zavedení vstupného vyvolalo několikadenní stávku zaměstnanců. Nic nepomohlo. Časy se mění.

Centre Pompidou zahájil svůj multikulturní program - v letech 1978 až 1981 to bylo několik významných expozic: Paris - Berlín, Paris - Moskva a Paris- Paris, slavný tanečník Maurice Béjart zde uvedl v roce 1980 premiéru svého baletu Casta Diva. Později zde proběhly výstavy o surrealismu i o jeho papeži André Bretonovi, dále o Alfrédu Hitchcockovi aj. a v minulém roce se uskutečnila i rozsáhlá výstava dadaismu. Ke svým třicátým narozeninám si Beaubourg dopřál výstavu, která je průsečíkem malířství, fotografie, sochařství, designu i uměleckých časopisů; výstava byla zahájena 1. února letošního roku; vystavená díla vypovídají o posloupnosti a vývoji různých uměleckých směrů. Každý den navštíví prostory Centre Pompidou více než 16 tisíc návštěvníků; 59 tisíc zpřístupněných uměleckých děl činí z něho jednu z největších evropských galerií a druhou největší na světě. Jen rozpočet na provoz budovy přijde na 104, 4 miliony eur ročně, jak v ledu uvedl deník Le Monde.

A zvídavé návštěvníky zde kdysi prováděl i známý český básník a esejista Petr Král, jak se o můžeme dozvědět z knihy Úniky a návraty, vydané v minulém roce.

V architektuře stavby přiznávající své útroby, připomínající průmyslový stroj s pestrými trubicemi, kovovou konstrukcí a lze spatřovat i jemnou ironií na společnost, která se nekriticky klaní technickému pokroku.

Avšak navzdory času, změněné atmosféře i podmínkám zůstává Centre Pompidou stále živým kulturním místem a jednou z nejnavštěvovanějších budov v Evropě i na celém světě.