Rozhovor s počítačovým odborníkem Jaronem Lanierem (Der Spiegel)
Literární obtýdeník Tvar nedávno upozornil, že v české verzi internetového lexikonu Wikipedia se objevují jména i neexistujících českých spisovatelů a literárních kritiků. Vnášením "mrtvých duší" a lží do slovníku, který mnozí považují za renomovaný a spolehlivý, se zabývá rovněž zahraniční tisk. Časopis Der Spiegel uveřejnil rozhovor s významným počítačovým odborníkem, Američanem Jaronem Lanierem.
Jaron Lanier, s jehož jménem je spojen frekventovaný pojem "virtuální realita", úvodem zdůrazňuje, že leckdo zavírá oči před negativními důsledky, které přináší existence Internetu. "Internet zrodil skvělou myšlenku otevřenosti, stejného práva a stejné zodpovědnosti pro všechny. Na druhé straně jsou však mnohé jiné ´internetové´ ideje nedobré, ba velmi špatné. Ke špatným patří například víra v takzvanou ´moudrost lidových mas´" - zdůrazňuje Jaron Lanier.
A dodává: "Stále populárnější se totiž stává představa, že kolektiv disponuje vyšší inteligencí, ba dokonce, že jeho názor je správnější než názor jednotlivce. Velice mne znepokojuje všeobecně rozšířená idea, že důležitý je pouze celek, kolektiv, a nikoli člověk jako jedinec. Uvedenou chybu učinily všechny totalitní ideologie, od nacionálního socialismu přes Pol Potův režim až po islamisty." Jaron Lanier, který v dané souvislosti hovoří doslova o "digitálním maoismu", uvádí jako příklad této nebezpečné vize nejoblíbenější světový online-lexikon Wikipedia ke kterému je přístup zdarma a jehož česká verze zjevně požívá důvěru a těší se nemalé popularitě. Jeden z nejvýznamnějších počítačových odborníků na světě říká: "Například o mně se v encyklopedii Wikipedia psalo, že jsem filmař, což prostě není pravda. Mnohokrát jsem tuto informaci opravil - a znovu a znovu ji kdosi změnil zpět do původní lživé podoby." "Ale teď už je heslo v pořádku..." - podotýká Der Spiegel. "Ano, ale jen proto, že jsem známou osobností. A navíc bylo třeba, abych se na veřejnosti pořádně rozčílil. Ale co když se na stránkách Wikipedie tvrdí cosi lživého o někom, kdo se nemůže bránit?" - ptá se americký počítačový odborník Jaron Lanier. Podle něho tak existuje zcela reálné nebezpečí, že v internetovém lexikonu Wikipedia bude stále častěji přicházet ke slovu "soudce lynč". "Za tím vším" - zdůrazňuje Jaron Lanier - "se skrývá narcismus oněch mladých hochů, kteří hodlají ovlivnit svět, píší své iniciály sprejem na zeď, ale zároveň zbaběle skrývají svou tvář. Kdo neprozradí své jméno, s tím nelze polemizovat. Jímá mne hrůza, když si představím, že za patnáct či dvacet let by vzdělávání mohlo být založeno na principu lexikonu Wikipedia." - uvedl v souvislosti s vnášením nepravdivých údajů do internetového lexikonu Wikipedia v rozhovoru pro týdeník der Spiegel počítačový odborník Jaron Lanier.
Nejposlouchanější
-
Anna Beata Háblová: Víry. Románové podobenství o cestě k překonání strachu a ponížení
-
Zmizela a Strýček z nebe. Šumavské povídky Karla Klostermanna
-
Winterbergova poslední cesta. Železniční roadstory podle bestselleru Jaroslava Rudiše
-
Antonín Přidal: Výstřel a spol. Rozhlasová groteska podle filmového námětu Vladislava Vančury
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.