Iva Klestilová, Kateřina Burianová: Jsem Tvého života amen

Režisér, herec, hudební skladatel, spisovatel, zakladatel divadla D 34 Emil František Burian je prezentován jako rozporuplná osobnost české kultury - významný umělec a bouřlivák předválečné éry a fanatický budovatel socialismu let poválečných. V této dvojlomné podobě se objevil i v pořadech, které před dvěma lety vzpomněly stého jubilea jeho narození, za všechny jmenujme večer Pocta E. F. Burianovi v pražském Divadle Archa. Ostatně i zcela nedávno ho ve značně pokřivené podobě jako autora prorežimních her zobrazila hra Karla Steigerwalda Horáková versus Gottwald uvedená v rámci projektu perzekuce.cz.

Jiný - a podle mého názoru daleko působivější - pohled na Burianovu osobnost nabízí pořad Jsem Tvého života amen v pražské Viole, sestavený z nepublikovaných dopisů, poznámek a útržků milostného deníku E. F. Buriana a jeho ženy Marie Šubrtové, pro niž opustil svou první manželku, aby posléze po válce opustil i Marii. Scénář společně napsaly herečka Kateřina Burianová, dcera Buriana a Šubrtové, a dramatička Iva Klestilová. Na komorní ploše intimního dopisového rozhovoru se jim podařilo vyklenout sugestivní oblouk vztahu, který začíná vášnivými a erotickými metaforami nabitými vyznáními a končí chladně strohou a absurdní definicí partnerského vztahu jakožto "služby lidově demokratickému zřízení". Inscenaci vytvořil režisér Ivan Rajmont za použití minimálních prostředků - busty E. F. Buriana, kterou přinese v náručí jeho představitel a současně vnuk, herec Filip Rajmont, a malého portrétu Marie Šubrtové, kterou zpřítomňuje její dcera Kateřina Burianová. Burianův hlas zazní v dobře zvolených úryvcích jeho vlastních písní, ale to nejpodstatnější se odehrává mezi oběma aktéry tohoto "románu v dopisech". Kateřině Burianové a jejímu synovi, herci Filipu Rajmontovi, mimochodem velmi podobnému svému slavnému dědovi, se daří vytvořit intimní atmosféru vztahu, který se rodil bouřlivě a v protestech proti okolí, aby posléze obstál i v náročných podmínkách Burianova internování v koncentračním táboře. V křehké výměně dopisů a vyznání má své místo cit, něha, humor i děs z poválečného odcizení. Oba aktéři jsou herecky přesní a výborní - Kateřina Burianová s jemným nadhledem kreslí obraz své matky, jež "stála a padala" se svou láskou, a zároveň jako herečka s něhou pozoruje svého syna, hrajícího jejího otce. Filip Rajmont podává na omezené ploše textu i herecké stylizace jeden ze svých nejlepších výkonů - dokonale vystihuje burianovskou výbušnost, umanutost a sebestřednost v každém slově, gestu, pohybu a intonaci, aniž by sklouzl k laciné karikatuře.

Pořad Jsem Tvého života amen je jedním z nejlepších večerů, jaké lze v současné době ve Viole vidět, a neměli by si ho nechat ujít ti, kteří chtějí lépe poznat osobnost E. F. Buriana, ale ani ti, kteří o něm nic nevědí. Není totiž žádnou suchopárnou životopisnou črtou ani melodramatickou vzpomínkou. Je to silný příběh lásky zasažené bouřlivou dobou.