"Osud" Leoše Janáčka / "Lélio" Hectora Berlioze

List hovoří o "velice obsažné úvodní premiéře" a chválí dramaturgický počin ředitele Velkého divadle v Darmstadtu a režiséra Johna Dewa, který inscenoval Janáčkův Osud v jednom večeru spolu s Berliozovým monodramatem Lelio.

Píše: "Obdivuhodně přesvědčivě fungující kombinace těchto dvou dél je součástí většího projektu, jehož motto zní: Umělec hledá umění. V darmstadtske inscenaci Osudu vyniklo Janáčkovo zaujetí pro fatální postavy matek, tvořících protiklad k postavám zlých otců v operách Verdiho. Sonja Borowska-Tudor tu dodává matce formát koncentrovaného šílenství. Režisérovo citlivé vedení postav a kostýmy naznačují časový odstup, jejž inscenace zaujímá od dění díla, odehrávajícího se na přelomu 19. a 20. století. Protagonisté by mohli být našimi současníky" - uvádí Frankfurter Rundschau a pokračuje:

"Historizující je naopak druhá část večera. Berliozovo monodrama Lélio, navazující na skladatelovu Fantastickou symfonii, je zde jako pokračování Janáčka paradoxně zasazeno do poloviny 19. století. Scénu určují meafory tradiční hudby: ve středu jeviště mohutné koncertní křidlo, za ním pohled na bohatě členěné varhany. Chvílemi se otevře fantaskní prostor, aby zpřítomnil umělcovy sny, o kterých je v díle řeč: pohled na romanticky muzicírující ženy, na pijany i na lupiče. Je dobře, že se režisér neobával nalistovat i klaunské stránky Berliozova entuziasmu. Do Berliozových turbulencí jsou velmi šikovně zapojeny i Janáčkovy postavy, mluvčí Lélia je naopak přítomen v opeře Osud, a sice jako němý pozorovatel. Za vynikajícího výkonu darmstadtského Státního orchestru a neméně působivě vystupujícího sboru uvedl dirigent Stefan Blunier na jeviště impozantní představení" - napsal o inscenaci Janáčkovy opery Osud kombinované s monodramatem Hectora Berlioze Lélio ve Velkém divadle v Darmstadtu deník Frankfurter Rundschau.

Z deníků Frankfurter Rundschau vybral citáty Aleš Knapp.