Historické tance ve starobylých kulisách
Prostor Duveen Gallery, centrální haly londýnské galerie Tate Britain, patří v současné době performanci Pabla Bronsteina. Výtvarník doplnil neoklasicistní interiér svými obřími architektonickými kresbami a vše spojil s historickým tancem.
Prostor Duveen Gallery, centrální haly londýnské galerie Tate Britain, patří v současné době performanci Pabla Bronsteina. Výtvarník doplnil neoklasicistní interiér svými obřími architektonickými kresbami a vše spojil s historickým tancem.
Performance Pabla Bronsteina Historické tance ve starobylých kulisách bude v Duveen Gallery v Tate Britain k vidění do 9. října 2016.
Pro choreografii tance se inspiroval Pablo Bronstein barokem a především knihou Itala Baldassara Castiglioneho, který vytvořil jakýsi manuál o chování na královských dvorech, o tom jak se má tančit a podobně. Návštěvníci galerie tak mohou obdivovat taneční kreace v provedení profesionálních tanečníků.
Argentinec v LondýněPablo Bronstein se narodil v roce 1977 v argentinské metropoli Buenos Aires, ale výtvarné umění studoval na počátku 21. století v Londýně, mimo jiné také na proslulé Slade School of Arts. A již na počátku století také začal vystavovat v různých britských galeriích, později také v Americe, například v Metropolitním muzeu v New Yorku, ve Francii či Švýcarsku. Jeho práce najdeme ve sbírkách například londýnské Saatchi Gallery a samozřejmě i Tate Gallery. Zaměřuje se zejména na tvorbu skic a kvašů, v nichž ztvárňuje především architekturu, a to architekturu historickou. Ve svých kresbách se snaží postihnout také vliv architektury na člověka. Bronstein rovněž pořádá komentované procházky po architektonických skvostech Londýna. Pablo Bronstein v žádném případě není figurální malíř, ale postavy si dosazuje do svých performancí. Ovšem jejich důležitou, přímo nedílnou součástí, jsou opět jeho architektonické, v těchto případech velmi rozměrné skici, připomínající divadelní kulisy.
Duveen Gallery je pro performance jako stvořenáSoučasná performance Pabla Bronsteina není v Duveen Gallery nijak neobvyklá, podobné akce se tu pořádají se pravidelně. Například letos v březnu ji naplnila performance Susan Philipsz, tehdy šlo o zvuky dechových nástrojů poničených v první světové válce. A připomenu, že v roce 2008, od června do listopadu, se tu v pravidelných intervalech pohybovali běžci a běžkyně ve sportovních úborech. Byla to performance, kterou připravil britský výtvarník Martin Creed a nazval ji, jak je jeho zvykem, Práce číslo 850.
Centrální hala Tate Britain je pro podobné akce přímo předurčena. Pro veřejnost se otevřela v roce 1937 díky mecenáši umění siru Josephu Duveenovi, po němž je také pojmenována. V neoklasicistním stylu ji navrhli ji architekti Romaine-Walker a Gilbert Jenkins a byla prvním galerijním prostorem v Británii, který byl určen k vystavování soch. Je to jedinečný, velký prostor, který umožňuje představit i rozměrné skulptury. Připomenu, že například někdy před deseti lety jsme tu mohli obdivovat i několik prací sochaře Anthonyho Cara. No a k sochách postupně přibyly i performance.
Nejposlouchanější
-
Anna Beata Háblová: Víry. Románové podobenství o cestě k překonání strachu a ponížení
-
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot. Nadčasový příběh o víře, že dobrota může změnit lidská srdce
-
Winterbergova poslední cesta. Železniční roadstory podle bestselleru Jaroslava Rudiše
-
Zmizela a Strýček z nebe. Šumavské povídky Karla Klostermanna