Římská idyla se rozprostřela v Britském muzeu
Britské muzeum připravilo výstavu nazvanou Světlo, čas, odkaz: Římské akvarely Francise Towneho. Představuje v ní práce neznámého anglického malíře z let 1780 a 1781, kdy navštívil „věčné město“.
Francis Towne byl pro britskou veřejnost v uplynulých dvou stech letech naprosto neznámým jménem. Narodil se v roce 1739 v Isleworthu, což byla tehdy vesnice u Londýna, dnes je jeho součástí. Nic jej však v jeho rodné čtvrti dnes nepřipomíná. Výtvarné umění studoval v londýnské Saint Martin´s Lane Academy, začínal jako malíř kočárů. Maloval na ně například erby šlechticů apod. V roce 1763 se přestěhoval do Exeteru. O sedmnáct let později, v roce 1780, se vydal na cestu do Říma, kde vytvořil více než padesát pohledů na toto „věčné město“. V následujícím roce strávil také měsíc v Neapoli, kde také vzniklo několik jeho akvarelů. Vrátil se do Anglie, kde pokračoval v tvorbě akvarelů, kreslil například krajinu v Devonu, v severním Walesu či v Lake District.
Odkaz Britskému muzeuOd roku 1788 se jedenáctkrát marně pokoušel stát se členem Královské akademie výtvarného umění, nikdy jej nezvolili. V roce 1803 své pokusy vzdal. O dva roky později představil své římské akvarely na prodejní výstavě, ale žádný neprodal. Zřejmě i proto se rozhodl tyto své akvarely odkázat Britskému muzeu. Francis Towne zemřel 7. července 1816 v Londýně, kam se v posledních letech svého života vrátil. Současná výstava tak připomíná 200. výročí malířovy smrti.
Romantický malířFrancis Towne byl romantický umělec své doby, krajinář, rozhodně ne figurativní malíř. V jeho krajinomalbách a dokonce ani v jeho městských vedutách se nevyskytují lidské postavy. A když, tak jen v podobě velmi malých postaviček. To však nic nemění na tom, že nám zanechal jedinečné svědectví, jedinečný pohled, jak vypadal Řím na konci 18. století.
Výstava Světlo, čas, odkaz: Římské akvarely Francise Towneho je v Britském muzeu zdarma přístupná do 14. srpna 2016.
Řím – liduprázdné městoV jeho podání však Řím působí velmi opuštěně, téměř liduprázdně, což zřejmě opravdu neodpovídalo skutečnosti. Je to dáno tím, že – jak jsme uvedli – jeho akvarely jsou téměř oproštěny od lidských postav. O to více se Francis Towne soustředil na architekturu. Takže můžeme vidět, jak tehdy vypadalo Koloseum, břehy Tibery nebo chrám svatého Petra. Asi každého, kdo zná Řím, překvapí, že tehdy nestál uprostřed městské zástavby, uprostřed lidského mraveniště věčného města, ale vyčníval nad zelenou plochou plnou stromů. Akvarely Francise Towneho, v nichž zachytil antické památky, by ostatně mohly být dobrou ilustrací ke knize Edwarda Gibbona Sestup a pád říše římské, kterou musel malíř znát. Gibbon byl jeho vrstevník, narodil se ve stejném roce jako on.
Nejposlouchanější
Eduard Bass: Purkmistr z Podskalí. Příběh sirotka, který držel vorařské bidlo i život pevně v rukách
-
Balla: Velká láska. Opravdový milostný román, nebo nesmlouvavý a ironický pohled na současný svět?
-
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot. Nadčasový příběh o víře, že dobrota může změnit lidská srdce
-
Srdce, kosti, petržel, šalvěj, rozmarýn, tymián, Art Garfunkel a Paul Simon pohledem Pavla Klusáka
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře