Teenageři si tancem hrají s časem
Jak vnímáme a prožíváme čas? Touto otázkou se zabývá taneční inscenace Momo, určená dětem od deseti let. Premiéra se koná 1. 6. v pražském Divadle Ponec v rámci festivalu Tanec Praha. Tvůrci se inspirovali příběhem Michaela Endeho Děvčátko Momo a ukradený čas. V představení, které využívá multimédií, se tanečníci společně s dětmi pokusí čas zpřítomnit, zpomalit ho nebo dokonce zastavit.
Které motivy z knižní předlohy se v představení objeví?
Mirka Eliášová, choreografka: Z příběhu jsme si vzali hlavně časovost, která je v něm popisovaná. Přišlo nám zajímavé, jak si lidé vytvářejí systém, ve kterém se pohybují a který jim dává překážky a hranice. Příběh vypráví o nastavení hranic a možnosti svobody. Všichni v sobě máme Momo, Šediváky nebo Želvu a její sílu a pomalost.
Představení má být určené dětem od 10 let. Jak pracujete s multimédii?
Projekce je interaktivní, kamera snímá pohyb tanečníků a upravuje ho. Z přechozích zkušeností vím, že tohle mladou generaci zajímá a chtějí si to vyzkoušet. Těžiště zájmu diváků ve věku 10+ je v technologiích.
Čtěte také: Začíná Tanec Praha s rekordním zastoupením v regionech
Jakým způsobem děti zapojujete?
Na začátku tvorby představení jsme si položili otázku, jak lze vyjádřit čas. Je to něco, co jsme si stanovili my, lidé, a stejně nevíme, co tento pojem znamená. Ale už maličkým dětem se říká, že musíme být někde včas, že jdeme pozdě, že si musíme pospíšit… V mnoha rovinách jsme se rozhodli používat lepenky, které umožňují jak interaktivitu fyzickou, tak zobrazení odvíjení času, lineárního, cyklického – je to hmatatelný prvek, kterým děti vtáhneme do prostoru.
Choreografie: Mirka Eliášová
Elektroakustická hudba, interakce hudba-pohyb: Jiří Jakl
Interaktivni videoprojekce, světelný design: Vladimír Burian
Tančí: Jana Novorytová, Veronika Šimková, Lucie Charouzová, Jan Bárta
Hudba, baskytara: George Cremaschi
Dramaturgická spolupráce: Jelte van Andel
Na jevišti máte i hudebníka, který hraje naživo na kytaru.
Jedna zvuková rovina je připravená elektroakustická hudba, která vytváří prostředí a prostor. A náš hudebník George Cremaschi některé akce řídí, u některých dotváří atmosféru. I v jeho práci se objevuje rychlý, pomalý čas. Pojmy jako rytmus, tempo nebo metrum jsou stejné pro pohyb, čas i hudbu.
Co by si měly děti z představení odnést?
Že je dobré čas prožívat. Stane se někdy, že jsou diváky a představení je nudí, naštve, někdy zase baví. Byla bych ráda, kdyby děti čas prožily jako diváci i fyzicky.
Nejposlouchanější
-
Anna Beata Háblová: Víry. Románové podobenství o cestě k překonání strachu a ponížení
-
Antonín Přidal: Výstřel a spol. Rozhlasová groteska podle filmového námětu Vladislava Vančury
-
Zmizela a Strýček z nebe. Šumavské povídky Karla Klostermanna
-
Winterbergova poslední cesta. Železniční roadstory podle bestselleru Jaroslava Rudiše



