Teenageři si tancem hrají s časem

1. červen 2016

Jak vnímáme a prožíváme čas? Touto otázkou se zabývá taneční inscenace Momo, určená dětem od deseti let. Premiéra se koná 1. 6. v pražském Divadle Ponec v rámci festivalu Tanec Praha. Tvůrci se inspirovali příběhem Michaela Endeho Děvčátko Momo a ukradený čas. V představení, které využívá multimédií, se tanečníci společně s dětmi pokusí čas zpřítomnit, zpomalit ho nebo dokonce zastavit.

Které motivy z knižní předlohy se v představení objeví?

Mirka Eliášová, choreografka: Z příběhu jsme si vzali hlavně časovost, která je v něm popisovaná. Přišlo nám zajímavé, jak si lidé vytvářejí systém, ve kterém se pohybují a který jim dává překážky a hranice. Příběh vypráví o nastavení hranic a možnosti svobody. Všichni v sobě máme Momo, Šediváky nebo Želvu a její sílu a pomalost.

Představení má být určené dětem od 10 let. Jak pracujete s multimédii?

Projekce je interaktivní, kamera snímá pohyb tanečníků a upravuje ho. Z přechozích zkušeností vím, že tohle mladou generaci zajímá a chtějí si to vyzkoušet. Těžiště zájmu diváků ve věku 10+ je v technologiích.

Čtěte také: Začíná Tanec Praha s rekordním zastoupením v regionech

Jakým způsobem děti zapojujete?

Na začátku tvorby představení jsme si položili otázku, jak lze vyjádřit čas. Je to něco, co jsme si stanovili my, lidé, a stejně nevíme, co tento pojem znamená. Ale už maličkým dětem se říká, že musíme být někde včas, že jdeme pozdě, že si musíme pospíšit… V mnoha rovinách jsme se rozhodli používat lepenky, které umožňují jak interaktivitu fyzickou, tak zobrazení odvíjení času, lineárního, cyklického – je to hmatatelný prvek, kterým děti vtáhneme do prostoru.

03640400.jpeg

Choreografie: Mirka Eliášová
Elektroakustická hudba, interakce hudba-pohyb: Jiří Jakl
Interaktivni videoprojekce, světelný design: Vladimír Burian
Tančí: Jana Novorytová, Veronika Šimková, Lucie Charouzová, Jan Bárta
Hudba, baskytara: George Cremaschi
Dramaturgická spolupráce: Jelte van Andel

Na jevišti máte i hudebníka, který hraje naživo na kytaru.

Jedna zvuková rovina je připravená elektroakustická hudba, která vytváří prostředí a prostor. A náš hudebník George Cremaschi některé akce řídí, u některých dotváří atmosféru. I v jeho práci se objevuje rychlý, pomalý čas. Pojmy jako rytmus, tempo nebo metrum jsou stejné pro pohyb, čas i hudbu.

Co by si měly děti z představení odnést?

Že je dobré čas prožívat. Stane se někdy, že jsou diváky a představení je nudí, naštve, někdy zase baví. Byla bych ráda, kdyby děti čas prožily jako diváci i fyzicky.

autoři: Marina Feltlová , Karel Kratochvíl
Spustit audio