Faust znuděný dobrem se nevyhnutelně brodí do samoty a stáří bez lásky

Režisér Tomaž Pandur se s Goethovým textem potýkal už v roce 1991 ve Slovinském národním divadle v Mariboru a později, roku 2014 v madridském Centro Dramatico Nacional. Ve své poslední faustovské inscenaci Pandur zobrazil boj člověka proti všudypřítomnému zlu, který doprovází touha po všem nedosažitelném a nedostupném, po rodině, mládí, kráse. V roli Mefistofela se v Brně představí dlouholetý Pandurův spolupracovník Branko Šturbej, který se objevil i ve Faustovi v roce 1991. Ten o úpravách a vývoji inscenace říká: „Text z roku 1991 se držel původní Goethovy hry, ten, podle kterého hrajeme nyní, je autorským přepisem.

Nejen že je výrazně kratší, ale objevují se v něm i nové skutečnosti. Jedna zásadní se týká zrovna Mefistofela. V Pandurově inscenaci už není sám. Obklopuje ho rodina - manželka a děti. Tím chtěl režisér ještě víc zdůraznit zrádnost zla, které nás obklopuje. Skrývá se tam, kde bychom ho nejméně čekali. Tomaž Pandur ukazuje ve Faustovi zlo, jako něco, po čem lidé v dnešní době touží, protože je dobro nudí.

Nepokoušeli jsme se společně o žádný realismus. Faust je velmi stylizovaná inscenace. Diváci i přesto pocítí její aktuálnost, její propojení se současnou společností. V inscenaci si klademe otázku: Kdo je ten dnešní Faust? Nakonec dospíváme k závěru, že Faust, kromě toho, že je vědcem, je také umělcem. A umělci zasvěcují duši ďáblu.“

Faust, SNG Drama Ljubljana (Slovinsko) |foto: Divadelní svět Brno

Faust je rozpolcený mezi odcizením a touhou porozumět sám soběInscenace Faust má zprostředkovat pocit odcizení moderního člověka, ale zároveň jeho potřebu porozumět sobě samému a světu. Na okamžik zakusí pocit naplnění a lásky, ale krví podepsaná smlouva s Mefistofelem ho nakonec navrací do samoty. Inscenace Faust přitahuje pozornost velkolepou výpravou. Celá scéna je zalitá vodou, ve které se po kotníky brodí herci.

Inscenační záměr objasňuje Branko Šturbej: „Voda je jedním z živlů, které tvoří součást našeho života. Voda je ve Faustovi také entitou, která nejen zaplňuje prostor, ale taky prázdnotu v životech jednotlivých postav. Kdyby tam nebyla, ta prázdnota by byla ještě větší. Voda taky symbolizuje prostor, ve kterém se život rodí, ale ve kterém taky končí. Voda je nám ve Faustovi zkrátka hereckým partnerem.“

Faust, SNG Drama Ljubljana (Slovinsko) |foto: Divadelní svět Brno

Tomaž Pandur za pětadvacet let vypracoval soubor témat, která neustále prohluboval Tím hlavním bylo téma samoty. Ať už to byl Kafka, kníže Miškin nebo Hamlet, všichni tito hrdinové se v Pandurových inscenacích doslova zabydleli ve svém vlastním vesmíru samoty. Mezi nimi i Faust, pokračuje herec Branko Šturbej: „Když Tomaž Pandur tvořil inscenace, nešlo mu jen o to řemeslně zpracovat dramatickou předlohu, ale hluboce přemýšlel o estetické funkci divadla a jeho proměnlivé formě. Byl to vizionář, který vnímal taky společenskou funkci divadla a jeho moc působit na diváky. Pro mě nebyl jen režisérem, byl také divadelním myslitelem, vědcem a jako herce mě mnohému naučil. Je těžké přijmout fakt, že před měsícem zemřel a dál už svou divadelní metodu rozvíjet nemůže.“

Tomaž Pandur se už na začátku své kariéry zabýval předními díly světové literatury. Důležitý mezník v jeho režijní tvorbě znamenala inscenace Scheherazada z roku 1989, díky níž se stal jedním z nejuznávanější, tehdy ještě jugoslávských, režisérů i za hranicemi země.