V Řeznické "to" řeší on a ona a on příliš melancholicky, sterilně a nevzrušivě

Mike Bartlett píše pro divadlo, televizi i rozhlas, je nositelem několika prestižních cen Laurence Oliviera. Před rokem uvedl londý Almeida Theatre jeho hru Game, kde zkoumal násilí počítačových her, o rok dříve stejné divadlo inscenovalo hru Král Karel III. Je napsaná v shakespearovském blankversu a začíná pohřbem královny Alžběty II. Bartlettovu dosud nejúspěšnější hru, Zemětřesení v Londýně, můžeme od loňského jara vidět i v pražském Národním divadle. Hru Cock napsal autor v roce 2009.

Původní britské uvedení Bartlettových her Cock a Zemětřesení v Londýně dělilo v letech 2009 a 2010 jen několik měsíců. Ovšem i pražské publikum se teď může přesvědčit, že jde o díla kvalitou zcela nesrovnatelná. Zemětřesení v Londýně, uváděná na Nové scéně Národního divadla, jsou velkou freskou o dnešní neklidné a tekuté době, kde vystupují originální a plně vykreslené postavy. Oproti tomu Cock - rozuměj anglické slovo pro mužské přirození - působí plytkostí námětu a plochými figurami jen jako školní cvičení. A taková je též inscenace v komorním prostoru Divadla v Řeznické. Režisér Radim Špaček respektoval dramatikův požadavek uvést hru na prázdné scéně bez rekvizit a dekorací, hraje se jen se čtyřmi kovovými židlemi a krátce s 3D brýlemi.

Mike Bartlett, Cock |foto: Divadlo v Řeznické

Hlavní hrdina John v podání Daniela Krejčíka se na začátku rozchází s dlouholetým partnerem, úspěšným makléřem, kterého hraje Kryštof Rímský. Krátce nato se seznámí se ženou, a přestože si dosud myslel, že je gay, zamiluje se do ní a následně se musí rozhodnout, zda se vrátí k muži nebo zůstane s ní. Banální trojúhelník vygraduje ve společné večeři, kde žena i muž nutí mladíka, aby se rozhodl, s kým chce dál žít, makléř si na pomoc pozve i svého otce. Hra je snad zkoumáním hranic sexuality nebo tíhy volby, k níž nás nutí okolí - napsaná je však dost sterilně a nevzrušivě. Anebo pro úspěšné uvedení vyžaduje špičkové tvůrce. Těch se však v Řeznické nedostává.

Na prázdném jevišti spočívá vše přirozeně v propracované a přesné herecké práci, která vytvoří komplexní figuru. Špačkovi herci však jen chodí po malém jevišti doslova ode zdi ke zdi, repliky odříkávají buď ve stoje, kdy nevědí co s rukama ani celým tělem, nebo vsedě s rukama založenýma. Nejhůře dopadá Daniel Krejčík v hlavní úloze. Herec se zasněně dívá bůhvíkam a pořád něco prožívá, těžko však říct co. S pootevřenými ústy a na konci i se slzami v očích, jakoby nám chtěl sdělovat nějaká hluboká tragická moudra, ty však Bartlettův text nenabízí. A tak je herec ve své úporné melodramatičnosti místy až úsměvný.

Podobně je na tom Petra Horváthová v jediné ženské roli. Křehká osamělost a touha po lásce Bartlettových postav je v rozporu s chladem a tvrdostí, která jde z Horváthové. Ano, mohl to být režijní záměr, chybí mu však odůvodnění a plastické vykreslení. Stejně tak je i odvrhnutý milenec Kryštof Rímský jen jednostranně podaný sobecký a ješitný pracháč. V této herecké konstelaci je pak nadmíru osvěžující vidět ke konci hry Pavla Rímského jako makléřova otce. Hercova zkušenost a podmanivý hlas, minimalistické, přesto plné podání vykreslí muže, který se musel smířit se synovou homosexualitou, který bojuje s vlastní osamělostí a snaží se zachovat synův partnerský vztah jako neporušitelný status quo, jakkoli nenormální mu může připadat.

Mike Bartlett, Cock |foto: Divadlo v Řeznické

Tvůrci v Řeznické Bartlettův průměrný text nepozdvihli. Naopak, vše se propadá v ledabyle provedené a nevzrušující podívané.