Folk City - newyorský „Hlas Ameriky“

Původní klub vznikl na West 4th Street, nejdříve coby restaurace Gerdes. Postupně a nesměle se tam začalo hrát na malém pódiu živě. V roce 1960 přejmenoval majitel Mike Porco klub na Fifth Peg a začal se hudbě věnovat soustavněji. O slavnostní, oficiální performerský debut se téhož roku postarali zpěváci Brother John Sellars and Ed McCurdy s písní Last Night I Had The Strangest Dream. O rok později tam vystoupil Bob Dylan coby předskokan Johna Lee Hookera a právě tady se také mladý Zimmerman seznámil se svou budoucí partnerkou Joan Baezovou.

Víceméně pravidelně v klubu vystupovali Sonny Terry a Brownie Mc Gee, Lead Belly, Simon a Garfunkel, Judy Collins, Pete Seeger, Phil Ochs, ale také Janis Joplin, Jimi Hendrix, The Mamas and The Papas, The Byrds, The Youngbloods, Emmylou Harris (ta pracovala též jako číšnice), Joni Mitchell, Arlo Guthrie, Phoebe Snow, Loudon Wainwright III a mnozí další; nelze nezmínit například Melanii Safku,Tima Hardina, Doca Watsona či Johna Sebastiana, později frontmana The Lovin´ Spoonful a řadou zvučných jmen bychom mohli pokračovat.

V roce 1970 se klub přestěhoval o blok jižněji, stále však v limitech West Grenwich Village. Čekala ho další úspěšná etapa, přestožemajitelé se měnili. Trojice Woliver, Lash & Hillesum, která v roce 1978 nejdříve začala plnit program a za dva roky od Porca klub odkoupila, začala otevírat dveře jednak alternativním umělcům a kapelám (Elvis Costello, Yo La tengo, 10 000 maniacs, Sonic Youth, The Replacements) ale také divadelní scéně včetně stand-up comedy, začínali tu třeba Adam Sandler anebo Jim Belushi.

Bob Dylan |foto: oficiální Facebook Boba Dylana

Coby zlobivé dítě ve stínu rodícího se punku našlo v klubu živnou půdu též hnutí antifolku, dadaistických písňových výkřiků a hádanek, jejichž odvážnými proklamátory (a že to svého druhu hrdinství opravdu bylo) se stala i mladičká Regina Spector anebo dnes populární Beck. S tím také souvisely večery Open Micu, které pořádal Lach, hubený chlapec v brýlích, vzhledem připomínající mladého Allena Ginsberga. Ve dvoupísňových setech uměl tento mladík zorganizovat večer tak, že se dostalo, byť často hluboko po půlnoci, na každého.

Léta osmdesátá byla vyvrcholením kariéry i samotné existence Folk City. To zde již hrály i tvrdší kapely – zmiňme kupříkladu The Minutemen, Smithereens, Violent Femmes, Dream Syndicate, Husker Du, X, Golden Palominos anebo The Blasters. Mnoho průkopníků nejen nové vlny, ale i klasické písně (Suzanne Vega) stačilo posvětit prkna tohoto klubu, než musel kvůli neobnovené smlouvě s městem roku 1987 zavřít.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA |foto: Miroslav Kobza

Folk City za své existence fungoval jen pár ulic od Washington Square – parku, kde se každé nedělní odpoledne scházeli pouliční umělci a odkud jste během chvilky mohli minout i další důležité kluby a kavárny s podobným zaměřením: The Gaslight, The White Horse, Cedar Tavern, Art D’Lugoff’s Village Gate, The Continental, Playhouse Cafe… v rozmezí pěti bloků jich bývalo více než dvacet.

Folkoví zpěváci navazovali na tradici let padesátých, kdy ve stejných kavárnách recitovali beatnici své básně. Z etnografického hlediska se stala West Village hybnou silou kultury všech žánrů a směrů také díky migraci italské enklávy, která zde dala vzniknout New York´s Little Italy a stím i tolika novým kavárnám. Spolu s Gaslight Cafe patřilo Folk City k předně poukazujícím na nutnost svobody projevu a sepětí umění s cítěním sociálním.