Tauseef Akhtar a Gweneth Glyn: Ghazalaw
Milostné písně z Indie, zvané ghazal, jsou stejně fascinující jako tématicky podobné zpěvy ohrožených evropských kultur. Písně o lásce z Walesu i z indického subkontinentu harmonicky propojuje album Ghazalaw.
Zpěvák Tauseef Akhtar pochází z Bombaje, velkoměsta které je nejen centrem asijského filmového průmyslu, ale i hudební metropolí. Akhtarovou doménou je forma zvaná ghazal, tedy zhudebněná milostná poezie, která v hierarchii východních žánrů zaujímá pozici na hranici umělecké a populární hudby. Ghazaly se zrodily z arabské i perské poesie, a díky několika generacím středověkých básníků blízkého Východu inspirovaly evropské trubadúry a později například i Johanna Wolfganga von Goethe.
Milostné písně ale najdeme napříč světovými kulturami na celé planetě. Velmi inspirativní je například tradice balad z Walesu, která na tomto poli patří k ohroženým druhům - už i z prostého důvodu, že welšský jazyk ve 20. století systematicky vytlačovala angličtina. Propojit je s indickými ghazaly se společně s Tauseefem Akhtarem pokusila welšská zpěvačka Gweneth Glyn. Společné album vzniklo s doprovodem, do nějž se otiskly obě kultury, za welšskou stranu to byly především harfy, za indickou bubínky tabla i housle pohybující se v ragách, tedy indických tónových řadách.
V dnešní Mozaice uslyšíte například skladby: Cyfri'r Ser, Hen Ferchetan, Y Botwm Du, Cainc Yr Aradwr.
Nejposlouchanější
Eduard Bass: Purkmistr z Podskalí. Příběh sirotka, který držel vorařské bidlo i život pevně v rukách
-
Balla: Velká láska. Opravdový milostný román, nebo nesmlouvavý a ironický pohled na současný svět?
-
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot. Nadčasový příběh o víře, že dobrota může změnit lidská srdce
-
Srdce, kosti, petržel, šalvěj, rozmarýn, tymián, Art Garfunkel a Paul Simon pohledem Pavla Klusáka
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
