Zábrana, Škvorecký, Kolář a Hrabal Na zábradlí ve zkratce „mlátí“ do Krásných psacích strojů

Jan Zábrana, Josef Škvorecký, Jiří Kolář a Bohumil Hrabal se střetávají ve víru redaktorských nástrah v době normalizace. Miloš Orson Štědroň hrou Krásné psací stroje nestaví pomník těmto literátům, ale skrze situace, ve kterých se ocitají, představuje dobu, v níž žili. Ve hře vystupují postavy spisovatelů, kteří svůj život spojili s nakladatelstvím Odeon. Autor svůj záměr objasňuje: „Odeon byl takový kolos, který se nejen zabýval literaturou, ale sdružoval i výtvarníky nebo hudebníky, zaměstnancem byl například R. A. Dvorský. A je to také příběh přátelství.“

Výbuch literární kreativity v 60. letech minulého století Nejen promluvami, ale především hudbou a písňovými texty se Miloš Orson Štědroň pokouší vystihnout charaktery postav. Každá role musí mít svou vlastní hudební poetiku: „Nabízí se určitá zjednodušení – Škvorecký rovná se saxofon, Zábrana je beatnik, Hrabal tam funguje jako hospodský rocker a v případě Koláře využíváme koláží a určité nostalgie,“ říká Miloš Orson Štědroň.

Miloš Orson Štědroň, Krásné psací stroje |foto: Divadlo Na zábradlí

Pěvecky se zapojuje celý soubor - Miloslav König v roli Jana Zábrany, Petr Jeništa jako Josef Škvorecký, Jiří Vyorálek hrající Jiřího Koláře a Ladislav Hampl v roli Bohumila Hrabala. Klíč k propojení hudebních, téměř muzikálových, částí inscenace s činoherními party hledal režisér Jiří Havelka. Čtveřici spisovatelů doplňuje celá řada dalších postav. Několik rolí si zahraje i Leoš Noha. Jednou z nich je postava amerického beatnického básníka Allena Ginsberga.

Podobně jako jsou explicitní výpovědi jednotlivých postav, přímě sdělení podává i výtvarná složka inscenace. Scéně dominuje nápis Odeon, tedy název nakladatelství, v němž se podstatná část děje odehrává. Autorem scény je Dáda Němeček.