Fritz Weiss: Navzdory osudu

25. září 2015

V dnešní Mozaice připomeneme krátký životní příběh jazzového muzikanta a aranžéra swingové éry Bedřicha Weisse. Koncertně i studiově pracoval především pro orchestr Emila Ludvíka.

Zářijové dny vymezují životní osudy muzikanta Bedřicha Weisse, v branži známého jako Fritz Weiss. Narodil se 28. září 1919 v Praze. Ve studentských letech se naučil hrát na trubku, později přešel na klarinet a altsaxofon. Následně hrál v proslulém swingbandu pianisty Emila Ludvíka, pro jehož kapelu začal také skladby aranžovat. Po roce 1939 muselo jeho jméno zmizet kvůli židovskému původu, takže se s orchestrem podílel jen na studiové práci.

Aranžoval také pro jiné orchestry, včetně Karla Vlacha, učil frázovat žesťové sekce a improvizovat. V tom byl u nás výjimečnou osobností. V roce 1941 přišlo jemu a jeho otci předvolání do Terezína. Tam hrál v orchestru, který Karel Ančerl sestavil pro doprovod dětské opery Brundibár. Weiss si ještě sestavil kvinteto, s nímž také zpíval. V době propagačních akcí vedení terezínského ghetta pro mezinárodní Červený kříž a filmový dokument bylo kvinteto rozšířeno na orchestr nazvaný Ghetto-swingers. V září 1944, hned po natočení lživého filmu o bohulibém životě v židovském městě Terezín, byli otec i syn odvezeni do Osvětimi. Otec byl poslán do zástupu, který měl jít do plynu a syn Bedřich se k němu dobrovolně přidal. Oba zemřeli touto krutou smrtí v den Fritzových pětadvacátých narozenin 28. září 1944.

V dnešní Mozaice uslyšíte například skladby: Na programu máme swing, Nobody´s Sweetheart, Star Dust, Boston Tea Party.

autor: Vladimír Kouřil
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.