Portréty jedné ikony. Audrey Hepburnová v londýnské Národní portrétní galerii

Oba synové Audrey Hepburnové se v minulém roce rozhodli zapůjčit právě londýnské Národní portrétní galerii dochované snímky. Kurátoři k nim tak mohli přidat více než čtyřicet portrétů Audrey Hepburnové, které má galerie ve své vlastní sbírce, doplnit je ještě o několik zápůjček z jiných institucí a soukromých sbírek, a mohla vzniknout tato velmi zajímavá výstava portrétů skvělé herečky a nevšední ženy, s pohnutým osudem. Vždyť nechybělo mnoho, aby na konci druhé světové války zemřela na podvýživu stejně jako tisíce holandských občanů.

Jsou mezi těmi snímky zapůjčenými hereččinou rodinou nějaké unikátní záběry?Vlastně všechny jsou unikátní, protože se poprvé představují veřejnosti. Ale za opravdové unikáty lze označit fotografii devítileté Audrey z roku 1938 a zejména snímek z roku 1942, na kterém ji Manon van Suchtelen zachytila na jakémsi školním představení, na tanečním recitálu. A velmi zajímavý je rovněž snímek z kostýmní zkoušky pro film Sabrina ve studiu společnosti Paramount Pictures v roce 1953.

A z tohoto rodinného alba také pochází jeden z posledních snímků slavné herečky, v té době již vlastně humanitární pracovnice. Pracovala pro UNICEF a v této funkci jakési vyslankyně navštívila řadu států Afriky, Jižní Ameriky i Asie. Ten snímek vytvořil Steven Meisel v roce 1991, tedy pouhé dva roky před její smrtí. A mohu říci, že i ve svých šedesáti, vlastně více než šedesáti letech byla stále velmi krásná.

Jako hlavní hrdinka z filmu Snídaně u Tiffanyho na titulní straně časopisu Jours de France, 26. leden 1962 |foto: National Portrait Gallery London

Kdo jsou autoři dalších vystavených portrétů?To je řada světově proslulých fotografů, například Richard Avedon, Angus McBean, Irving Penn, Terry O’Neill, Norman Parkinson a především Cecil Beaton, právě jeho snímky Audrey Hepburn jsou chloubou té minikolekce, kterou vlastní Národní portrétní galerie. Jsou tu ale I práce méně známých autorů, jako například reklamní fotografie, které pořídil Antony Beauchamp pro obchodní dům Marshall & Snelgrove.

Jsou tu rovněž snímky od Larryho Frieda, který zachytil Audrey Hepburnovou v šatně divadla na newyorské Broadway, kde hrála v roce 1951 v představení Gigi. A samozřejmě tu nechybějí ani snímky z natáčení filmů, které Audrey Hepburnovou proslavily, například fotografie Philippa Halsmana a George Danielliho u natáčení filmu Vojna a mír nebo záběry, které vytvořil Terry O’Neill během filmování snímku Jak ukrást milion. A celou tu řadu hereččiných portrétů pak doplňují archivní ukázky nejrůznějších časopisů, třeba titulní stránka proslulého týdeníku Life, na němž se Audrey Hepburnová objevila v souvislosti s filmem Snídaně u Tiffanyho v roce 1961.

Jsou snad nějaké snímky, které na výstavě chybějí?Tak zcela tu chybějí fotografie z jejího mateřství, z doby, kdy pečovala o své děti. Mimochodem, jak vyplývá ze slov jejích synů, musela být velmi dobrou matkou. Je to určitě dáno tím, že Audrey Hepburnová si velmi přísně střežila své soukromí, s jejím jménem nejsou spojeny žádné skandály. Na rozdíl třeba od její o tři roky mladší kolegyně, britské herečky Elizabeth Taylor. A synové Audrey Hepburn toto její nevyslovené přání při rozhodování o tom, které maminčiny snímky zapůjčit a které nezapůjčit určitě respektovali.

Výstava potrvá do 18. října 2015.